S výukou hry na nástroj nemusíte čekat až na konec školního roku. Aktuálně nabízím ještě několik volných míst od ledna 2024 pro děti i dospělé. Pokud toužíte začít s hrou na klavír, zlepšit svou stávající techniku nebo si konečně splnit svůj celoživotní sen, neváhejte a přihlaste se.
Klavihraní
pátek 5. ledna 2024
středa 5. dubna 2023
Přijďte si poslechnout Vivaldiho Glorii: kostel Všech svatých v Uhříněvsi, 14.5.23 v 19:30
Antonio Vivaldi: Gloria D dur RV 589 pro sóla, sbor a orchestr
Skladba pro ryze ženský sbor i orchestr
Pocta Ruggierovi
Dvě Glorie
Vivaldi známý neznámý
úterý 14. prosince 2021
Česká mše vánoční "Hej, mistře!"
Ráda bych pozvala všechny příznivce klasické hudby na benefiční koncert, který se bude konat čtvrtou adventní neděli, 19. prosince 2021 v 19:30, v Husově kapli v Uhříněvsi.
Místní sbor AKORDUM pod vedením Ondřeje Kunovského spolu s komorním orchestrem a mladými sólisty z HAMU a Pražské konzervatoře provedou tradiční Českou mši vánoční "Hej, mistře!" Jakuba Jana Ryby.
Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován, ve spolupráci se sociálním odborem MČ Prahy 22, třem znevýhodněným rodinám z Uhříněvsi.
Lidově řečenou "Rybovku" netřeba zdlouhavě představovat, neboť v českých zemích patří již více než dvě stě let k nejoblíbenějšímu i nejčastěji prováděnému vánočnímu repertoáru. S radostí ji provádějí profesionální hudebníci i nadšení amatéři, zaznívá z koncertních pódií, velkých chrámů i venkovských kostelíků. Rybova Česká mše vánoční cestuje i po světě. Z četných audiozáznamů můžeme vyzdvihnout například nahrávku orchestru FOK a Pražského filharmonického sboru pod taktovkou Václava Smetáčka nebo historicky poučenou interpretaci v podání dirigenta Roberta Huga a souboru Capella regia musicalis či Vojtěcha Spurného s Capellou Mariana.
Autor hudby, venkovský učitel, varhaník a skladatel Jakub Jan Ryba (1756-1815), je neodmyslitelně spjat se středočeským městečkem Rožmitál pod Třemšínem, kde působil po většinu svého života a kde také v roce 1796, v kostelíku Povýšení Sv. Kříže ve Starém Rožmitále, poprvé zazněla Česká mše vánoční. Tento vzdělaný učitel a nadaný hudebník neměl lehký život, zápasil s předsudky nevzdělaných rodičů svých žáků, s nepochopením nadřízených, s nedostatečnými poměry v místní škole. Jeho početná rodina (s manželkou Annou měli třináct dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti) byla velmi chudá - kantorské příjmy závisely na desátcích od rodičů a platbách za hudební produkci, měnu v době napoleonských válek navíc znehodnocovala vysoká inflace. Ryba byl nemocný, trpěl depresemi, osobní krize vyústila v tragickou sebevraždu.
Ale vraťme se k České mši vánoční - proč se stala tak populární? První důvodem je zcela určitě jazyk - jedná se o jedno z prvních hudebních liturgických děl v češtině, takže se stalo přístupné a srozumitelné pro všechny posluchače. Zřejmě se zde uplatnil i Rybův didaktický úmysl: vědět, o čem se zpívá, vytvořit mši pro lidový kůr, pro vánoční pohodu a příjemné muzicírování. Navíc jednotlivé části mše připomínají spíše jesličkovou, pastorální hru a zejména v prvních částech skladby slova neodpovídají zcela přesně liturgii. Vše je napsáno v jednoduchém slohu, krásnou češtinou, navíc Ryba má smysl pro dramatický efekt: úvodní dialog varhan a smyčců následuje rozhovor dvou pastýřů o neobvyklých úkazech na obloze (Kyrie). Teprve v další části (Gloria) andělé zvěstují narození Ježíška. V části Graduale a Credo vrcholí přípravy na cestu do Betléma. Offertorium tvoří nádherná, ztišená část, kde pastýři již dorazili k Ježíškovi a obdivují jej. Části Sanctus, Benedictus a Agnus dei jsou chvělozpěvem a oslavou narození spasitele. Vše graduje do závěrečného, radostného a jásavého finále.
Nutno podotknout, že v dochovaných písemnostech se Ryba o vzniku České mše vánoční speciálně nezmiňuje, z čehož můžeme dovozovat, že si zrovna této skladby, v záplavě jiných, moc nepovažoval. Originál partitury se do dnešních dob nezachoval, pouze první stránka, do níž jsou vloženy rozepsané jednotlivé hlasy. Současná provedení vycházejí z kritických rozborů díla, jichž bylo vydáno několik, a proto se jednotlivé interpretace mohou od sebe lišit textem, dynamikou i tempy. O tom, co by si o naší "Rybovce" pomyslel samotný autor, můžeme jen spekulovat. Faktem zůstává, že už za svého života si stěžoval, jak jeho díla různí lidé upravují, a tím i mrzačí, když je přizpůsobují svému obsazení a potřebám. My jen doufáme, že v neděli v Husově kapli vytvoříme atmosféru blížící se té z malého rožmitálského kostelíka, kde Česká mše vánoční zazněla poprvé.
Jakuba Jana Rybu rozhodně nemůžeme považovat za "autora jediné skladby". Byl velmi pracovitý a během svého života složil více než tisíc skladeb. Dochovala se bohužel jen část z nich. O jeho hudební odkaz se nyní stará rožmitálská Společnost Jakuba Jana Ryby, která spolupracuje na uvádění Rybových dalších skladeb, jmenovitě například Stabat mater či Koncert pro cello. V rožmitálském Podbrdském muzeu mohou návštěvníci shlédnout celou výstavní expozici věnovanou životu a dílu J. J. Ryby.
pondělí 11. října 2021
AKORDUM - pozvánka na koncert českých autorů
Milí příznivci,
dovolte, abych Vás pozvala na koncert našeho ženského komorního sboru AKORDUM, který se bude konat v neděli 31. října 2021 od 19 hodin v nově zrekonstruovaných prostorách Uhříněveského muzea.
Po vynucené pauze během covidové pandemie se sbor vrací k pravidelné zkouškové i koncertní činnosti. Tento podzimní koncert se podobným repertoárem měl proběhnout již před rokem, ale byl stornován z důvodu nastupující druhé vlny. Posledním uskutečněným koncertem sboru tak zůstává provedení Rybovy mše vánoční v prosinci 2019! Pevně doufáme, že tentokrát koncert proběhne a užijí si jej posluchači i účinkující o to více.
Pár slov k programu: sestavili jsme jej k oslavě výročí vzniku samostatné československé republiky ze skladeb slavných českých autorů, které byly vesměs inspirované lidovými písněmi.
Smetanovy Tři sbory představují tříhlasé skladby pro ženský sbor bez doprovodu. Jednotlivé skladby jsou výrazově velmi odlišné, ale možná právě proto ve vzájemné souvislosti tvoří dohromady působivý celek. Tklivou, rozjímavou Mou hvězdu střídají tanečně a radostně pojaté Vlaštovičky, vrchol přichází v závěrečném Západu slunce, nejzávažnější i nejnáročnější části tohoto malého cyklu.
Můžeme říci, že Dvořákovy Moravské dvojzpěvy odstartovaly jeho mezinárodní úspěch. Z moravských lidových písní si Dvořák převzal pouze text, nápěvy, melodie i rytmus jsou ryze autorské. Tento cyklus zaujal uznávaného skladatele Johannese Brahmse natolik, že jej doporučil známému vydavateli Simrockovi k vydání. Právě toto trojjazyčné vydání zaznamenalo obrovský úspěch. V druhé polovině devatenáctého století se totiž hojně podomácku muzicírovalo, byla to zlatá éra měšťanských salónů a domácí koncertů. Neexistovala reprodukovaná hudba, lidé si před vynálezy sdělovací techniky museli sami hudbu zahrát, pokud se z ní chtěli potěšit. Dvořákův cyklus těmto potřebám vyhovoval a byl velmi oblíben. Tyto dvouhlasé písně pro ženské hlasy s doprovodem klavíru můžete slyšet jak v sólovém, tak sborovém podání.
Stejně tak Petrklíč od Bohuslava Martinů je dvojzpěvem s doprovodem, v tomto případě houslí a klavíru. A stejně jako Dvořák originálně a svébytně ztvárňuje lidové písně. Všímavý posluchač může zaslechnout jistou příbuznost skladatelských postupů, jako ve známé kantátě Otvírání studánek. Není divu, cyklus Petrklíč vznikal ve stejném období.
Srdečně všechny zveme na koncert
čtvrtek 1. dubna 2021
Jak efektivně cvičit na klavír
Jak být efektivní při cvičení - poznámky k domácí přípravě u klavíru
Povolání učitelky hry na klavír mě baví, protože nikdy nenastává rutina. Práce se mění s každým studentem a žákem. Stále je nad čím přemýšlet. Každý je jiný a může mu vyhovovat jiný styl práce, nicméně existují určité obecné postupy, které mohou každému začátečníkovi při cvičení velmi pomoci. Pokusím se zde shrnout ty nejdůležitější:
Jakékoliv hraní nerovná se cvičení
Na začátku musíme rozlišit HRU - muzicírování pro radost, "jen tak" a CVIČENÍ - vědomé a systematické hraní, které má vždy cíl (zvládnout obtížný úsek skladby, konkrétní techniku hry apod.).
Pravidelnost
Jednorázové několikahodinové cvičení nikdy nenahradí každodenní pravidelnost, neboť my si potřebujeme naučené věci opakovat, a právě opakováním se posilují naše nová neuronová spojení. Takže zlaté pravidlo praví, raději cvičit kratší dobu, ale pravidelně. Úplným začátečníkům může stačit 20 - 30 minut denně, s narůstající obtížností délka přípravy samozřejmě narůstá.
Zvyk
Z poznatků sociální psychologie víme, že pokud nějakou činnost opakujeme každý den alespoň tři týdny, stane se z této činnosti zvyk - a právě toho chceme dosáhnout. Pokud se stane ze cvičení zvyk, bude se nám lehčeji ke klavíru usedat. Pomáhá také vyčlenit si pro tuto aktivitu konkrétní čas nebo časový plán (např. cvičím, když přijdu ze školy nebo cvičím, když si udělám úkoly nebo cvičím po večeři). Stejně tak si mohu zvyknout na to, že mé cvičení má nějakou ustálenou strukturu: rozcvičení na etudách, stupnicích nebo pasážových cvičeních, cvičení rozpracovaného repertoáru, případně vlastní improvizace. Stejně tak si mohu zvyknout na to, že počítám, pokud rytmus dané skladby nemám ještě zažitý.
Dobře se posadit
Správné sezení u klavíru je základ pro to, aby se nám dobře pracovalo. Sedíme s rovnými zády, s oběma chodidly pevně za zemi, na polovině židličky, ve správné výšce (předloktí je ve vodorovné poloze) a ve správné vzdálenosti od klavíru (když dám ruku v pěst a natáhnu ji před sebe, dotýkám se víka).
Cvičím to, co mi nejde
Všichni nejraději hrajeme to, co nám už jde a neradi cvičíme úseky, které nám neumíme. Je to přirozené. Ale udělat to musíme právě naopak. Začnu tím, co mi dělá problém, cvičím, dokud neudělám nějaký pokrok a pak, teprve za odměnu, hraji to, co už umím. Naopak to nefunguje. To se vždy vysílím a energie do obtížných věcí chybí. Stejně tak nehraji skladby vždy od začátku, ale věnuji stejný čas a energii závěrečným úsekům.
Krok za krokem
Hraní na klavír je komplexní činnost, která v sobě zahrnuje spoustu činností probíhajících v jeden časový okamžik: čteme noty, koordinujeme obě ruce najednou, počítáme rytmus, šlapeme pedál, sledujeme prstoklad, pracujeme na dynamice, přednesu, celkovém vyznění skladby. To nelze zvládnout najednou. Musíme postupovat krok za krokem, řešit jednotlivé problémy postupně, s trpělivostí, která se nám vyplatí. I když na první pohled se jedná o velmi zdlouhavou metodu, ve výsledku je maximálně efektivní - k dalšímu kroku přistoupím teprve tehdy, když zvládnu ten předchozí:
- analýza nejprve si pročtu notový zápis a ujasním si základní věci: v jaké tónině je skladba napsána (z jakých tónů je vytvořena melodie, jaké jsou tam křížky a bé)? V jakém taktu? (na kolik dob budu počítat rytmus). V jakém klíči budu číst noty? (houslový nebo basový klíč). Jaký charakter bude skladba mít? (tanec, pochod, ukolébavka...)
- příprava vytleskám a spočítám si přesně rytmus pravé a pak levé ruky, následně si mohu rytmus obouručně vytleskat na kolena. Přečtu si pozorně noty. Vyřeším a vyznačím si prstoklad, pokud je to potřeba.
- hra každou rukou zvlášť. Nejprve cvičím každou rukou zvlášť, s počítáním tak, abych ji zvládl plynule, rytmicky přesně a čistě.
- hra oběma rukama dohromady. Hru dohromady cvičím ve velmi pomalém tempu. Nejdůležitější je vyrovnanost a plynulost hry. Tempo (rychlost, s jakou je daná skladba hrána) se řeší až jako poslední.
- přednes. Řeším druh úhozu, frázování, dynamiku, tempo.
- zpaměti. Někdo se učí zpaměti velmi snadno, někdo je zase pohotovější ve hraní z listu. Pokud mám s učením se zpaměti potíže, rozdělím si skladbu na velmi malé úseky (např. po čtyřech taktech) a každý den se naučím tento jeden malý úsek skladby. Následující den přidám další úsek.
Není ostuda udělat chybu, ale byla by škoda ji opakovat stále dokola. Hraji s upjatou pozorností. Pokud nejsem soustředěný, nemohu dělat žádné pokroky.
A jakých chyb se začátečníci nejčastěji dopouštějí?
Neujasněný prstoklad
Nedodržování prstokladu patří k častým chybám, které nás hodně zdržují a komplikují práci. Pokud hraji určitý úsek skladby pokaždé jinými prsty, nemohu využít své pohybové paměti, a tak namísto automatického pohybu musí pokaždé řešit hlava, jak se s tím prsty poperou tentokrát...
Příliš rychlé tempo
Moderní doba je hektická a uspěchaná. Stejně tak i my bychom nejraději všechno chtěli umět naráz. Pokud hrajeme skladbu, kterou se teprve učíme, v rychlém tempu, nikdy se ji nenaučíme pořádně. Může se stát, že neudržíme plynulou hru nebo nezahrajeme vše čistě, jak bychom si představovali. Proto vždy vycházíme z pomalého, ale od začátku vyrovnaného a plynulého tempa.
Hraji stále od začátku
Tak se stane, že začátek skladby umím bravurně (vždyť jsem jej hrál tolikrát), ale konec skladby pokulhává (měl jsem na něj méně času). Musíme věnovat stejné úsilí všem částem skladby, zaměřit se na úseky, které nám tolik nejdou a vynechat ty, které již ovládáme.
Příliš těžké skladby
Snažím se hrát skladby, které jsou příliš technicky náročné na naši aktuální hráčskou úroveň. S výsledkem mohu být těžko spokojen. Vybírám si skladby, které mohu technicky zvládnout.
Nepodcenit hudební nauku
Poznatky z hudební nauky nám velmi pomáhají v tom, abychom pochopili logiku dané skladby a nehráli pouze "nějaké noty".
Neumím počítat
Hodně lidí tvrdí, že neumí počítat. Myslím si, že se to spíše nechtěli naučit a neměli dost trpělivosti.
Moc pedálu
Použitím pedálu mohu skladbě velmi prospět, ale také velmi uškodit. Pokud držím pedálu příliš, vzniká taková rozmazaná, rozostřená hudba, všechny tóny se slévají. V začátcích pedalizace se proto mohu držet základního pravidla, že pedál se mění zároveň se změnou harmonie.
A jaké zkušenosti máte s domácí přípravou vy? Já přeji všem, aby hráli s radostí...
úterý 2. března 2021
RADOSTI A STRASTI VZDÁLENÉ VÝUKY:
reflexe a zkušenosti
učitele
Už uplynul bezmála rok od začátku pandemie, která
změnila charakter každodenního chování, návyků i činnosti lidí po celém světě.
Lidé se museli přizpůsobit novým nečekaným podmínkám, pedagogickou oblast nevyjímaje.
Rok je dostatečně dlouhá doba na to, vidět věci z odstupu, zároveň je
zřejmé, že výjimečná situace, ve které se nacházíme, ještě potrvá.
Vykolejený
rok
Před rokem, během jarních opatření, jsem si ještě online
výuku hry na klavír neuměla představit: ostatně děti měly plno práce se školou,
postupně se vyvíjel vzdálený model výuky, řešilo se připojení, technika,
praktické počítačové dovednosti.
Jak to bylo s klavírem? Někteří žáci hráli, posílali
jsme si nové materiály – noty, nahrávky. Někdo strávil jaro třeba na chalupě,
bez internetu, bez nástroje. Během květnového návratu jsme si všichni užívali a
vážili toho, že se můžeme vidět, že si spolu můžeme zahrát, i když někomu
trvalo déle, než se po dvouměsíční pauze pravidelného setkávání dostal do
běžného, pracovního tempa. Lekce v září již probíhaly ve zvláštní,
výjimečné atmosféře: bylo skvělé, že se můžeme vidět osobně, jen již bylo
zřejmé, že to nepotrvá dlouho. Školy se zavřely, a co teď?
Studenti nastartovaní, byla by škoda toho nevyužít a
nezkusit učit alespoň online. Všichni souhlasili a od října jsme začali. Po
počáteční euforii, že to alespoň nějak jde a mého přemýšlení „jak ještě jinak a
lépe“ se po dvou měsících dostavila únava a jistá rezignace, kterou nezahnaly
ani krátké týdny rozvolnění v prosinci. Na dětech jsem již viděla známky
demotivace a zpohodlnění.
Máme tu konec února a konec v nedohlednu: pokusím se
proto o základní analýzu kladných a negativních stránek vzdálené výuky, hrozeb
a příležitostí, které naskýtá, protože s on-line vyučováním to budeme
muset ještě nějakou chvíli vydržet. Ale abychom nezačínali úplně vážně:
Historky
z natáčení
Historka č. 1: Oční vada nebo chybné nastavení počítače?
Připojím se k hovoru -
kromě ostré postavy vidím vše v mlze. Je to strašně nepříjemné a už
uvažuji o návštěvě očního lékaře, než zjistím, že si děti (počítačově mnohem
zdatnější, než já) hráli s pozadím na monitoru. Tento neduh lze velmi
snadno odstranit. Naštěstí.
Historka č. 2: To by se nám normálně nestalo
Snažím se rozebírat s žákem novou skladbu a stále to
nejde a nejde. Už opravdu nevím, jak to vysvětlit. Nejraději bych svůj notebook
vyhodila z okna. Po nekonečných deseti minutách zjistím, že máme před
sebou každý jiné noty. TAK PROTO JSME SI NEROZUMĚLI. Naživo by byl omyl vyřešen
za pět vteřin.
Historka č. 3: Rytmus nebo připojení?
Poslouchám, jak student hraje a stále to není ono, hra není
vyrovnaná, plynulá. Nedrží rytmus nebo máme horší signál? Tak to
s jistotou zjistím, až když se uvidíme naživo…
Historka č.4: Čtyřručka v nedohlednu
Hra na čtyři ruce patří k nejoblíbenějším částem hodiny.
Počítačové spojení má ale nepříjemné vteřinky zpoždění, takže o synchronní hře
si můžeme jen nechat zdát. Nahrávám sice „hráče druhého“ a posílám
audionahrávky dětem, aby měly doprovod, ale hrajte s počítačem…
Historka č.5: Zmrzlé okénko aneb počtvrté to snad vyjde
Nadšená studentka, práce jí jde od ruky, jen aby ty výsledky
ke mně doputovaly: pokaždé, když začne hrát, obraz i zvuk zmrzne. Po chvíli
obnovíme spojení a musíme začít od začátku…než to opět zmrzne…a ještě potřetí…
Ještě, že tam je to nadšení.
Historka č.6: Ztraceni v éteru
Na speciální poličce mám notebook, na Skypu videohovor se
svým žákem, vidím a slyším jej perfektně. Jsem zrovna uprostřed výkladu o
posuvkách, když uslyším váhavý hlas: „Paní učitelko? Slyšíme se?“. Odpovídám:
„Vidím tě i slyším. Už je to lepší?“ Následuje stále stejně zdráhavé: „Paní
učitelko? Jste tam?“. Po marných chvílích to vzdáme a na chatu si napíšeme, že
to snad vyjde příště, kdy nám duch dobrého připojení bude více nakloněn.
Historka č.7: Když teprve začínáme
Tak s tímhle začínajícím studentem je špatně snad úplně vše.
Ach, jak je ta komunikace komplexní! Osobně je to tak efektivní, tady trvá
vysvětlit něco věčnost, aby to bylo správně pochopeno. Ale jistá si nejsem
nikdy. A ke všemu je to cizinec, takže máme zmatek v jazyce,
v pojmech. Ještě se neznáme a nevíme, co od druhého očekávat. Frustrující
okamžiky na obou stranách. Ale teď již seriózněji:
Model
vzdálené výuky
Nejprve bych ráda stručně popsala svou komunikaci se
studenty, aby bylo zřejmé, z jaké situace vycházím a co vlastně hodnotím.
Učím soukromě hru na klavír děti i dospělé, začátečníky i
mírně pokročilé. Setkávám se s dětmi velmi nadanými, kterým
z nejrůznějších důvodů nevyhovuje systém ZUŠ i s žáky průměrnými,
kteří se sice neučí tak rychle a snadno, ale muzicírují s nadšením a
láskou. Přicházejí ke mně studenti VŠ nebo maminky a tatínci středního věku,
kteří si přijdou plnit svůj dávný sen.
Jednou týdně spolu máme hodinovou individuální lekci, kde
vlastní hru na nástroj organicky propojujeme s hudební naukou. Nyní se
lekce uskutečňuje online, kdy žák i učitel sedí u svého nástroje, oba máme
kameru nastavenu z boku, aby snímala jak ruce na klaviatuře, tak obličej. Při
probírání technických věcí, (např. podkládání palce, způsob úhozu) často ještě
bereme počítač do ruky a zblízka si ukazujeme co a jak. Pokud to jde, využíváme
raději notebook než mobil, protože má větší úhel záběru. Po ruce máme oba kromě
not také sešit s poznámkami a tužku, pastelky. Studenti si totiž
v tomto případě musí dělat sami poznámky jak do not (např. prstoklad,
přednes), tak do sešitu (domácí příprava na další týden). Často využíváme
možnost nahrát hodinu, což je užitečné pro obě strany: pro učitele je to
neocenitelná zpětná vazba, pro žáka možnost poslechnout si s odstupem
vlastní hru nebo naposlouchat nové skladby.
Dávám si dobrý pozor, abych se přesvědčila, že vše bylo
správně pochopeno, všemu je rozuměno, je prostor pro dotazy a jsem za ně velmi
ráda. Jsem si vědoma toho, že z online přenosu dostávám jen neúplnou,
částečnou informaci, která může zkreslit hodnocení celé situace.
Kromě online hodin ještě posílám další studijní materiály,
které vyplynou přímo z hodiny: naskenované noty a audionahrávky nové
skladby, kterou jsme vybrali na hodině, případně ještě speciální audio výklad
k určité skladbě, studijní velmi pomalou nahrávku obtížného místa,
doprovody ke čtyřručním skladbám nebo naskenované pracovní listy k hudební
nauce i s úkoly.
Kladné
stránky vzdálené výuky
„Alespoň něco zůstalo stejné“
I když společenský hudební život zmizel, nástroj máme doma a
můžeme dál hrát. Alespoň hraní nám zůstalo a je často efektivním ventilem
negativních emocí, které jsou spojeny s omezeními během pandemie. Lekce se
sice přesunuly do online prostoru, ale práce u klavíru po celý týden zůstává
stejná.
„Mohu na sobě pracovat i během pandemie“
Díky neuvěřitelnému technologickému pokroku můžeme využívat
možností vzdálené výuky, o kterých by se nám před desítkami let ani nezdálo.
Žádná technologie nenahradí osobní komunikaci tváří v tvář, nicméně teď se
můžeme vzdělávat i v době velmi striktních omezení. A když student ví, že
bude hodina, tak se víc snaží, víc dělá a má to systém, než kdyby si hrál „jen
tak“ pro sebe.
„Zachování kontaktu“
I když vzdálenou výuku nemusíme považovat za plnohodnotnou,
umožňuje učiteli neztratit kontakt s žákem. To je nesmírně důležité proto,
aby si děti udržely nasazení a motivaci k práci nebo nenechaly svého
koníčku úplně. Předává se energie, elán, láska k hudbě…i když pro učitele
obtížněji, než obyčejně.
„Vidím úsměvy“
Online období předcházela doba roušková, takže teď jsem
ráda, že vidím, jak se děti usmívají😊 Vidím také to, v jakém prostředí doma
hrají, zda na to mají klid, jak kvalitní nástroj mají k dispozici, jak je
naladěný či rozladěný, zda sedí na vhodné židli a ve správné výšce.
Využití některých postupů v běžné praxi
Už před pandemií jsem využívala nahrávání: jako upomínku pro
žáky i jejich rodiče, jako zpětnou vazbu pro žáka: co vše jsem se za rok
naučil, co mi jde, na co bych se měl naopak zaměřit. V době online výuky
se k těmto postupům přidružily další, které budu i nadále využívat:
nahrávky k naposlouchání pro studenty (jak by to mohlo vypadat/když
skladbu neznají), nahrávky vyloženě didaktické (obtížný úsek ve velmi pomalém
tempu, každou rukou zvlášť a dohromady), výklad ke konkrétní skladbě, který lze
obecně použít pro více studentů.
Digitální archiv
Již dlouhou dobu jsem si plánovala, že si naskenuji
nejoblíbenější klavírní literaturu pro děti, že si digitalizuji nespočet
pracovních listů, které jsem si během času vytvořila nebo namalovala, ale nikdy
jsem to neudělala. Až teď, když nebylo vyhnutí.
Zpětná vazba pro učitele
Během studií jsem se seznámila s metodou VTI –
video tréninku interakcí, která se konstruktivně uplatňuje v mnoha
pomáhajících profesích. Je založena na nahrávání a odborném rozboru běžných
situací mezi klientem a sociálním pracovníkem, pacientem a lékařem/zdravotní
sestrou nebo také mezi učitelem a žákem. Podrobně analyticky, na základě
natočeného videa, se zkoumají jednotlivé interakce, jak komunikace probíhá, kdy
funguje a proč. Cílem je posílit naše komunikační kompetence.
Nahrávání online lekcí je jednoduché a poskytuje skvělý
materiál k tomu, aby pedagog dostal zpětnou vazbu s odstupem o tom,
jak učí a jak se může dál zlepšovat.
Záporné
stránky vzdálené výuky
„Když se začíná“
Vzdálená výuka se jeví jako zcela nevhodná zejména pro
začínající studenty: musí se postavit ruka, naučit se elementární technice
úhozu, což se na dálku dělá opravdu velmi těžko. Navíc ještě nejsou zažita
pravidla vzájemné spolupráce mezi učitelem a žákem, nevytříbila se vzájemná
očekávání, neustálil se mezi nimi tak důležitý vztah vzájemné důvěry, který je
předpokladem každé dlouhodobé efektivní spolupráce.
Ztráta informace
V online komunikaci se ztrácí mnoho informací (zejména
mimoverbálních), které nezachytíme a proto pokud jednáme virtuálně s lidmi,
které ještě pořádně neznáme, může dojít k mnoha nedorozuměním, ke kterým
by při jednání tváří v tvář ani nedošlo.
Zvýšené nároky na učitele
Čas: učitel stráví reálně online výukou mnohem více
času: některé problémy se mnohem hůře na dálku vysvětlují, stále se počítají
takty (aby bylo jasné, o kterém místě ve skladbě je řeč), vznikají nedorozumění
způsobená přenosem nebo nekvalitním signálem, hodně času zabere příprava a
zasílání dalších materiálů (pořizování audionahrávek, skenování not a
pracovních materiálů) a jejich zpětná kontrola.
Technická připravenost: učitel se bez dobrého
rychlého připojení neobejde (obzvlášť, když z domova pracuje a vzdělává se
celá jeho rodina včetně dětí). Bez multifunkční kopírky se skenerem a kvalitním
notebookem si svoji práci nedovedu v současnosti představit.
Zvýšené nároky na studenty
PC dovednosti: většina dětí je IT zdatnější, než já,
ale přece jen: musí tisknout, skenovat, nahrávat…
Samostatnost: studenti si musí dělat sami zápisky
z hodin, což je pro mladší školní věk ještě docela složitá záležitost.
Vzdálená výuka také vyžaduje od nich mnohem větší aktivitu a systematičnost:
stáhnout si soubory, pustit si je ve správnou chvíli, vytisknout noty, utřídit
si je, abych je našel, až je budu potřebovat.
Koncentrace: I mnozí dospělí mají problémy na
homeoffice, jak oddělit pracovní a volný čas, jak se soustředit, natož děti.
„Mluvící krabička“
Zjistila jsem, že online přenos ode mne vyžaduje úplně jinou
koncentraci, než osobní výuka tváří v tvář. Musím vyvinout mnohem větší
úsilí, abych oddělila zvuky své domácnosti od podstatných informací vycházející
z počítače. Jakákoli malá drobnost mě vyruší, je mi nepříjemná. Kdyby byl
u mě žák na hodině osobně, ani ty malé drobnosti nezaznamenám (můj předškolák
si hraje s dřevěnými kostkami na podlaze, dveře nejsou pořádně zavřené, je
průvan, někdo huláká na ulici).
Když ani ladič nemůže
To jsou ty uši trhající situace, kdy vy máte na své poměry
hodně rozladěný klavír (ladiči během pandemie také omezili činnost) a váš
student má rozladěno úplně jiným směrem, půltón žádná míra. To už je moc i na
lidi s relativním sluchem.
Hrozby
Nepříznivé vnější okolnosti
Špatné internetové připojení, absence kvalitní techniky nebo
nedostatek klidu v domácnosti patří k faktorům, které mohou zásadním
způsobem negativně ovlivnit efektivitu vzdálené výuky.
Zrádný dlouhodobý horizont
Pokud vzdálená výuka trvá dlouhé měsíce, jako
v současnosti, začínají se projevovat důsledky absence osobního setkávání
a společenského hudebního života: snižuje se motivace k práci (proč bych
se dřel, když to nemohu předvést na koncertě), ztrácí se radost a elán (děti
přestávají bavit i činnosti, které za normálního provozu patří k jejich
oblíbeným), zpohodlnělost (postupně všichni přivykáme monotónnímu týdennímu
rytmu, který není přerušen žádnými výjimečnými událostmi jako jsou výlety s
přáteli, návštěva výstavy, divadla nebo koncertu, velká rodinná oslava nebo
sportovní závody). Ztrácíme tak velkou část vnějších podnětů, které jsou
podhoubím pro naši další kreativitu.
Příležitosti
Pravidelnost
Online výuka představuje šanci pro děti, které jinak často na
osobních lekcích chybí z důvodu nemoci nebo pro ty, kteří mají i jiné,
časově náročné koníčky.
Musím konstatovat, že v době pandemie se „docházka“
velmi zlepšila. Další důvody jsou ale spíše smutné – zkrátka nic jiného se
neděje: ubyly rodinné dovolené, pobyty škol v přírodě, školní akce,
vystoupení…
Menšině studentů online vyhovuje
Malá část studentů postupuje při práci z domova
rychleji, neboť jim lépe osobnostně vyhovuje. Jedná se například o introvertní
nebo úzkostlivé povahy, které pociťují při online lekcích na sebe menší tlak.
Online výuka je lepší variantou i pro ty, jimž způsobují
roušky a respirátory zdravotní problémy v podobě vyrážek a exémů.
Cesta je cíl
Nezbytnost nás poučila, co je pro nás opravdu důležité.
Koncertovat a setkávat se nemůžeme (pomíjím možnost streamovaných koncertů,
které mohou být alternativou pro profesionální hudebníky, ne pro amatéry, jako
jsme my), ale samotné hraní nám nikdo vzít nemůže. Ten emocionální prožitek
z vlastního tvoření nám zůstal.
SHRNUTÍ
Vzdálená individuální umělecká výuka je uskutečnitelná, ale
představuje zvýšené nároky pro učitele i žáka. Zcela nevhodná se jeví pro
začínající studenty. Krátkodobě je velmi užitečná pro udržení kontaktu žáka
s učitelem, v dlouhodobém výhledu je potřeba prokládat online lekce
alespoň občasnými osobními konzultacemi, abychom minimalizovali negativní
dopady vzdálené výuky. Online výuka představuje zajímavou alternativu pro žáky
se zvýšenou nemocností, některé postupy vzdálené výuky můžeme využít i
v běžném provozu.
Dobu pandemie můžeme považovat za mezní situaci: pokud není
zrovna náš život přímo ohrožen, jsme omezeni na svých individuálních právech a
svobodách. Mnoho aktivit, které nám přinášely radost do života, je
v podstatě zakázáno. V době krize je vždy lépe patrné, jaké jsou naše
priority, hodnoty, na čem nám opravdu záleží. Možná si v budoucnu o to
více budeme vážit normálního hudebního života.