čtvrtek 1. dubna 2021

Jak efektivně cvičit na klavír

 Jak být efektivní při cvičení  - poznámky k domácí přípravě u klavíru

Povolání učitelky hry na klavír mě baví, protože nikdy nenastává rutina. Práce se mění s každým studentem a žákem. Stále je nad čím přemýšlet. Každý je jiný a může mu vyhovovat jiný styl práce, nicméně existují určité obecné postupy, které mohou každému začátečníkovi při cvičení velmi pomoci. Pokusím se zde shrnout ty nejdůležitější: 

Jakékoliv hraní nerovná se cvičení

Na začátku musíme rozlišit HRU - muzicírování pro radost, "jen tak" a CVIČENÍ - vědomé a systematické hraní, které má vždy cíl (zvládnout obtížný úsek skladby, konkrétní techniku hry apod.). 

Pravidelnost

Jednorázové několikahodinové cvičení nikdy nenahradí každodenní pravidelnost, neboť my si potřebujeme naučené věci opakovat, a právě opakováním se posilují naše nová neuronová spojení. Takže zlaté pravidlo praví, raději cvičit kratší dobu, ale pravidelně. Úplným začátečníkům může stačit 20 - 30 minut denně, s narůstající obtížností délka přípravy samozřejmě narůstá. 

Zvyk

Z poznatků sociální psychologie víme, že pokud nějakou činnost opakujeme každý den alespoň tři týdny, stane se z této činnosti zvyk - a právě toho chceme dosáhnout. Pokud se stane ze cvičení zvyk, bude se nám lehčeji ke klavíru usedat. Pomáhá také vyčlenit si pro tuto aktivitu konkrétní čas nebo časový plán (např. cvičím, když přijdu ze školy nebo cvičím, když si udělám úkoly nebo cvičím po večeři). Stejně tak si mohu zvyknout na to, že mé cvičení má nějakou ustálenou strukturu: rozcvičení na etudách, stupnicích nebo pasážových cvičeních, cvičení rozpracovaného repertoáru, případně vlastní improvizace. Stejně tak si mohu zvyknout na to, že počítám, pokud rytmus dané skladby nemám ještě zažitý.

Dobře se posadit

Správné sezení u klavíru je základ pro to, aby se nám dobře pracovalo. Sedíme s rovnými zády, s oběma chodidly pevně za zemi, na polovině židličky, ve správné výšce (předloktí je ve vodorovné poloze) a ve správné vzdálenosti od klavíru (když dám ruku v pěst a natáhnu ji před sebe, dotýkám se víka). 

Cvičím to, co mi nejde

Všichni nejraději hrajeme to, co nám už jde a neradi cvičíme úseky, které nám neumíme. Je to přirozené. Ale udělat to musíme právě naopak. Začnu tím, co mi dělá problém, cvičím, dokud neudělám nějaký pokrok a pak, teprve za odměnu, hraji to, co už umím. Naopak to nefunguje. To se vždy vysílím a energie do obtížných věcí chybí. Stejně tak nehraji skladby vždy od začátku, ale věnuji stejný čas a energii závěrečným úsekům.

Krok za krokem

Hraní na klavír je komplexní činnost, která v sobě zahrnuje spoustu činností probíhajících v jeden časový okamžik: čteme noty, koordinujeme obě ruce najednou, počítáme rytmus, šlapeme pedál, sledujeme prstoklad, pracujeme na dynamice, přednesu, celkovém vyznění skladby. To nelze zvládnout najednou. Musíme postupovat krok za krokem, řešit jednotlivé problémy postupně, s trpělivostí, která se nám vyplatí. I když na první pohled se jedná o velmi zdlouhavou metodu, ve výsledku je maximálně efektivní - k dalšímu kroku přistoupím teprve tehdy, když zvládnu ten předchozí: 

  • analýza nejprve si pročtu notový zápis a ujasním si základní věci: v jaké tónině je skladba napsána (z jakých tónů je vytvořena melodie, jaké jsou tam křížky a bé)? V jakém taktu? (na kolik dob budu počítat rytmus). V jakém klíči budu číst noty? (houslový nebo basový klíč). Jaký charakter bude skladba mít? (tanec, pochod, ukolébavka...)
  • příprava vytleskám a spočítám si přesně rytmus pravé a pak levé ruky, následně si mohu rytmus obouručně vytleskat na kolena. Přečtu si pozorně noty. Vyřeším a vyznačím si prstoklad, pokud je to potřeba.
  • hra každou rukou zvlášť. Nejprve cvičím každou rukou zvlášť, s počítáním tak, abych ji zvládl plynule, rytmicky přesně a čistě.
  • hra oběma rukama dohromady. Hru dohromady cvičím ve velmi pomalém tempu. Nejdůležitější je vyrovnanost a plynulost hry. Tempo (rychlost, s jakou je daná skladba hrána) se řeší až jako poslední.
  • přednes. Řeším druh úhozu, frázování, dynamiku, tempo.
  • zpaměti. Někdo se učí zpaměti velmi snadno, někdo je zase pohotovější ve hraní z listu. Pokud mám s učením se zpaměti potíže, rozdělím si skladbu na velmi malé úseky (např. po čtyřech taktech) a každý den se naučím tento jeden malý úsek skladby. Následující den přidám další úsek.
Pozorně

Není ostuda udělat chybu, ale byla by škoda ji opakovat stále dokola. Hraji s upjatou pozorností. Pokud nejsem soustředěný, nemohu dělat žádné pokroky.

A jakých chyb se začátečníci nejčastěji dopouštějí?

Neujasněný prstoklad

Nedodržování prstokladu patří k častým chybám, které nás hodně zdržují a komplikují práci. Pokud hraji určitý úsek skladby pokaždé jinými prsty, nemohu využít své pohybové paměti, a tak namísto automatického pohybu musí pokaždé řešit hlava, jak se s tím prsty poperou tentokrát...

Příliš rychlé tempo

Moderní doba je hektická a uspěchaná. Stejně tak i my bychom nejraději všechno chtěli umět naráz. Pokud hrajeme skladbu, kterou se teprve učíme, v rychlém tempu, nikdy se ji nenaučíme pořádně. Může se stát, že neudržíme plynulou hru nebo nezahrajeme vše čistě, jak bychom si představovali. Proto vždy vycházíme z pomalého, ale od začátku vyrovnaného a plynulého tempa.

Hraji stále od začátku

Tak se stane, že začátek skladby umím bravurně (vždyť jsem jej hrál tolikrát), ale konec skladby pokulhává (měl jsem na něj méně času). Musíme věnovat stejné úsilí všem částem skladby, zaměřit se na úseky, které nám tolik nejdou a vynechat ty, které již ovládáme.

Příliš těžké skladby

Snažím se hrát skladby, které jsou příliš technicky náročné na naši aktuální hráčskou úroveň. S výsledkem mohu být těžko spokojen. Vybírám si skladby, které mohu technicky zvládnout.

Nepodcenit hudební nauku

Poznatky z hudební nauky nám velmi pomáhají v tom, abychom pochopili logiku dané skladby a nehráli pouze "nějaké noty".

Neumím počítat

Hodně lidí tvrdí, že neumí počítat. Myslím si, že se to spíše nechtěli naučit a neměli dost trpělivosti.

Moc pedálu

Použitím pedálu mohu skladbě velmi prospět, ale také velmi uškodit. Pokud držím pedálu příliš, vzniká taková rozmazaná, rozostřená hudba, všechny tóny se slévají. V začátcích pedalizace se proto mohu držet základního pravidla, že pedál se mění zároveň se změnou harmonie.

A jaké zkušenosti máte s domácí přípravou vy? Já přeji všem, aby hráli s radostí...