"Čtyřručky" patří k nejoblíbenějším skladbičkám na našich koncertech: milují je děti, posluchači i já jako učitel. Proč tomu tak je? Podíváme se na tuto otázku podrobněji ze strany žáků i učitele.
Přínos pro žáky viděný jejich očima:
- při veřejném vystupování mají děti menší trému ("nejsem na to sám"), můžeme říci, že obecně platí nepřímá úměra: čím menší tréma, tím větší sebedůvěra při hraní ("i když udělám chybu, nějak si už poradím, někde se napojím..").
- radost ze společného muzicírování: "dvacet prstů zmůže víc než deset" - i když hraje učitel se žákem, je to partnerský vztah, který se zakládá na aktivní roli obou hráčů, společně vzniká lepší kvalita, není to prostý součet obou partů
- "více muziky" i naprostý začátečník může zažít potěšení z širokého tónového rozsahu klavíru, bohatého barevného zvuku a vícehlasosti.
Pro úplnost musíme dodat i slabé stránky: "doma je to větší nuda" - při domácí přípravě se nejprve musí perfektně nacvičit samostatný part. Ale i tady máme své zbraně: rodinná, sourozenecká dua nebo využití moderní technologie (vlastníci digitálních klavírů si mohou nahrát part druhého hráče).
Přínos pro žáky viděný očima učitele:
- větší rytmická přesnost: na rozdíl od sólové hry se při čtyřruční hře žádná rytmická nepřesnost neschová, vše je hned slyšet (tzv. "jsme rozlezlí" akordy nezní v zákrytu apod.)
- aktivní spolupráce s učitelem/jiným hráčem: žáci si cvičí svou schopnost rychle reagovat na to, co hraje druhý hráč (odstíny dynamiky, reakce na chyby: chytnout se bez přerušení, více se vyznat ve skladbě).
- partnerství: oba hráči jsou stejně důležití. V některých částech skladby dominuje jeden hráč, v jiných částech druhý hráč a naopak.
- motivace pro úplné začátečníky: hrajeme na tři ruce (začátečník jednou rukou), ale dohromady je to už pěkná muzika!
Za sebe mohu dodat jediné, sdílená radost znamená větší radost, i já si s dětmi a studenty moc ráda zahraji a raduji se společně s nimi z pěkného výsledku.
Žádné komentáře:
Okomentovat