Jak efektivně cvičit na klavír

 Jak být efektivní při cvičení  - poznámky k domácí přípravě u klavíru

Povolání učitelky hry na klavír mě baví, protože nikdy nenastává rutina. Práce se mění s každým studentem a žákem. Stále je nad čím přemýšlet. Každý je jiný a může mu vyhovovat jiný styl práce, nicméně existují určité obecné postupy, které mohou každému začátečníkovi při cvičení velmi pomoci. Pokusím se zde shrnout ty nejdůležitější: 

Jakékoliv hraní nerovná se cvičení

Na začátku musíme rozlišit HRU - muzicírování pro radost, "jen tak" a CVIČENÍ - vědomé a systematické hraní, které má vždy cíl (zvládnout obtížný úsek skladby, konkrétní techniku hry apod.). 

Pravidelnost

Jednorázové několikahodinové cvičení nikdy nenahradí každodenní pravidelnost, neboť my si potřebujeme naučené věci opakovat, a právě opakováním se posilují naše nová neuronová spojení. Takže zlaté pravidlo praví, raději cvičit kratší dobu, ale pravidelně. Úplným začátečníkům může stačit 20 - 30 minut denně, s narůstající obtížností délka přípravy samozřejmě narůstá. 

Zvyk

Z poznatků sociální psychologie víme, že pokud nějakou činnost opakujeme každý den alespoň tři týdny, stane se z této činnosti zvyk - a právě toho chceme dosáhnout. Pokud se stane ze cvičení zvyk, bude se nám lehčeji ke klavíru usedat. Pomáhá také vyčlenit si pro tuto aktivitu konkrétní čas nebo časový plán (např. cvičím, když přijdu ze školy nebo cvičím, když si udělám úkoly nebo cvičím po večeři). Stejně tak si mohu zvyknout na to, že mé cvičení má nějakou ustálenou strukturu: rozcvičení na etudách, stupnicích nebo pasážových cvičeních, cvičení rozpracovaného repertoáru, případně vlastní improvizace. Stejně tak si mohu zvyknout na to, že počítám, pokud rytmus dané skladby nemám ještě zažitý.

Dobře se posadit

Správné sezení u klavíru je základ pro to, aby se nám dobře pracovalo. Sedíme s rovnými zády, s oběma chodidly pevně za zemi, na polovině židličky, ve správné výšce (předloktí je ve vodorovné poloze) a ve správné vzdálenosti od klavíru (když dám ruku v pěst a natáhnu ji před sebe, dotýkám se víka). 

Cvičím to, co mi nejde

Všichni nejraději hrajeme to, co nám už jde a neradi cvičíme úseky, které nám neumíme. Je to přirozené. Ale udělat to musíme právě naopak. Začnu tím, co mi dělá problém, cvičím, dokud neudělám nějaký pokrok a pak, teprve za odměnu, hraji to, co už umím. Naopak to nefunguje. To se vždy vysílím a energie do obtížných věcí chybí. Stejně tak nehraji skladby vždy od začátku, ale věnuji stejný čas a energii závěrečným úsekům.

Krok za krokem

Hraní na klavír je komplexní činnost, která v sobě zahrnuje spoustu činností probíhajících v jeden časový okamžik: čteme noty, koordinujeme obě ruce najednou, počítáme rytmus, šlapeme pedál, sledujeme prstoklad, pracujeme na dynamice, přednesu, celkovém vyznění skladby. To nelze zvládnout najednou. Musíme postupovat krok za krokem, řešit jednotlivé problémy postupně, s trpělivostí, která se nám vyplatí. I když na první pohled se jedná o velmi zdlouhavou metodu, ve výsledku je maximálně efektivní - k dalšímu kroku přistoupím teprve tehdy, když zvládnu ten předchozí: 

• analýza nejprve si pročtu notový zápis a ujasním si základní věci: v jaké tónině je skladba napsána (z jakých tónů je vytvořena melodie, jaké jsou tam křížky a bé)? V jakém taktu? (na kolik dob budu počítat rytmus). V jakém klíči budu číst noty? (houslový nebo basový klíč). Jaký charakter bude skladba mít? (tanec, pochod, ukolébavka...)
• příprava vytleskám a spočítám si přesně rytmus pravé a pak levé ruky, následně si mohu rytmus obouručně vytleskat na kolena. Přečtu si pozorně noty. Vyřeším a vyznačím si prstoklad, pokud je to potřeba.
• hra každou rukou zvlášť. Nejprve cvičím každou rukou zvlášť, s počítáním tak, abych ji zvládl plynule, rytmicky přesně a čistě.
• hra oběma rukama dohromady. Hru dohromady cvičím ve velmi pomalém tempu. Nejdůležitější je vyrovnanost a plynulost hry. Tempo (rychlost, s jakou je daná skladba hrána) se řeší až jako poslední.
• přednes. Řeším druh úhozu, frázování, dynamiku, tempo.
• zpaměti. Někdo se učí zpaměti velmi snadno, někdo je zase pohotovější ve hraní z listu. Pokud mám s učením se zpaměti potíže, rozdělím si skladbu na velmi malé úseky (např. po čtyřech taktech) a každý den se naučím tento jeden malý úsek skladby. Následující den přidám další úsek.

Pozorně

Není ostuda udělat chybu, ale byla by škoda ji opakovat stále dokola. Hraji s upjatou pozorností. Pokud nejsem soustředěný, nemohu dělat žádné pokroky.

A jakých chyb se začátečníci nejčastěji dopouštějí?

Neujasněný prstoklad

Nedodržování prstokladu patří k častým chybám, které nás hodně zdržují a komplikují práci. Pokud hraji určitý úsek skladby pokaždé jinými prsty, nemohu využít své pohybové paměti, a tak namísto automatického pohybu musí pokaždé řešit hlava, jak se s tím prsty poperou tentokrát...

Příliš rychlé tempo

Moderní doba je hektická a uspěchaná. Stejně tak i my bychom nejraději všechno chtěli umět naráz. Pokud hrajeme skladbu, kterou se teprve učíme, v rychlém tempu, nikdy se ji nenaučíme pořádně. Může se stát, že neudržíme plynulou hru nebo nezahrajeme vše čistě, jak bychom si představovali. Proto vždy vycházíme z pomalého, ale od začátku vyrovnaného a plynulého tempa.

Hraji stále od začátku

Tak se stane, že začátek skladby umím bravurně (vždyť jsem jej hrál tolikrát), ale konec skladby pokulhává (měl jsem na něj méně času). Musíme věnovat stejné úsilí všem částem skladby, zaměřit se na úseky, které nám tolik nejdou a vynechat ty, které již ovládáme.

Příliš těžké skladby

Snažím se hrát skladby, které jsou příliš technicky náročné na naši aktuální hráčskou úroveň. S výsledkem mohu být těžko spokojen. Vybírám si skladby, které mohu technicky zvládnout.

Nepodcenit hudební nauku

Poznatky z hudební nauky nám velmi pomáhají v tom, abychom pochopili logiku dané skladby a nehráli pouze "nějaké noty".

Neumím počítat

Hodně lidí tvrdí, že neumí počítat. Myslím si, že se to spíše nechtěli naučit a neměli dost trpělivosti.

Moc pedálu

Použitím pedálu mohu skladbě velmi prospět, ale také velmi uškodit. Pokud držím pedálu příliš, vzniká taková rozmazaná, rozostřená hudba, všechny tóny se slévají. V začátcích pedalizace se proto mohu držet základního pravidla, že pedál se mění zároveň se změnou harmonie.

A jaké zkušenosti máte s domácí přípravou vy? Já přeji všem, aby hráli s radostí...

 

RADOSTI A STRASTI VZDÁLENÉ VÝUKY: 

reflexe a zkušenosti učitele

Už uplynul bezmála rok od začátku pandemie, která změnila charakter každodenního chování, návyků i činnosti lidí po celém světě. Lidé se museli přizpůsobit novým nečekaným podmínkám, pedagogickou oblast nevyjímaje. Rok je dostatečně dlouhá doba na to, vidět věci z odstupu, zároveň je zřejmé, že výjimečná situace, ve které se nacházíme, ještě potrvá.

Vykolejený rok

Před rokem, během jarních opatření, jsem si ještě online výuku hry na klavír neuměla představit: ostatně děti měly plno práce se školou, postupně se vyvíjel vzdálený model výuky, řešilo se připojení, technika, praktické počítačové dovednosti.

Jak to bylo s klavírem? Někteří žáci hráli, posílali jsme si nové materiály – noty, nahrávky. Někdo strávil jaro třeba na chalupě, bez internetu, bez nástroje. Během květnového návratu jsme si všichni užívali a vážili toho, že se můžeme vidět, že si spolu můžeme zahrát, i když někomu trvalo déle, než se po dvouměsíční pauze pravidelného setkávání dostal do běžného, pracovního tempa. Lekce v září již probíhaly ve zvláštní, výjimečné atmosféře: bylo skvělé, že se můžeme vidět osobně, jen již bylo zřejmé, že to nepotrvá dlouho. Školy se zavřely, a co teď?

Studenti nastartovaní, byla by škoda toho nevyužít a nezkusit učit alespoň online. Všichni souhlasili a od října jsme začali. Po počáteční euforii, že to alespoň nějak jde a mého přemýšlení „jak ještě jinak a lépe“ se po dvou měsících dostavila únava a jistá rezignace, kterou nezahnaly ani krátké týdny rozvolnění v prosinci. Na dětech jsem již viděla známky demotivace a zpohodlnění.

Máme tu konec února a konec v nedohlednu: pokusím se proto o základní analýzu kladných a negativních stránek vzdálené výuky, hrozeb a příležitostí, které naskýtá, protože s on-line vyučováním to budeme muset ještě nějakou chvíli vydržet. Ale abychom nezačínali úplně vážně:

Historky z natáčení

Historka č. 1: Oční vada nebo chybné nastavení počítače?

Připojím se k hovoru -   kromě ostré postavy vidím vše v mlze. Je to strašně nepříjemné a už uvažuji o návštěvě očního lékaře, než zjistím, že si děti (počítačově mnohem zdatnější, než já) hráli s pozadím na monitoru. Tento neduh lze velmi snadno odstranit. Naštěstí.

Historka č. 2: To by se nám normálně nestalo

Snažím se rozebírat s žákem novou skladbu a stále to nejde a nejde. Už opravdu nevím, jak to vysvětlit. Nejraději bych svůj notebook vyhodila z okna. Po nekonečných deseti minutách zjistím, že máme před sebou každý jiné noty. TAK PROTO JSME SI NEROZUMĚLI. Naživo by byl omyl vyřešen za pět vteřin.

Historka č. 3: Rytmus nebo připojení?

Poslouchám, jak student hraje a stále to není ono, hra není vyrovnaná, plynulá. Nedrží rytmus nebo máme horší signál? Tak to s jistotou zjistím, až když se uvidíme naživo…

Historka č.4: Čtyřručka v nedohlednu

Hra na čtyři ruce patří k nejoblíbenějším částem hodiny. Počítačové spojení má ale nepříjemné vteřinky zpoždění, takže o synchronní hře si můžeme jen nechat zdát. Nahrávám sice „hráče druhého“ a posílám audionahrávky dětem, aby měly doprovod, ale hrajte s počítačem…

Historka č.5: Zmrzlé okénko aneb počtvrté to snad vyjde

Nadšená studentka, práce jí jde od ruky, jen aby ty výsledky ke mně doputovaly: pokaždé, když začne hrát, obraz i zvuk zmrzne. Po chvíli obnovíme spojení a musíme začít od začátku…než to opět zmrzne…a ještě potřetí… Ještě, že tam je to nadšení.

Historka č.6: Ztraceni v éteru

Na speciální poličce mám notebook, na Skypu videohovor se svým žákem, vidím a slyším jej perfektně. Jsem zrovna uprostřed výkladu o posuvkách, když uslyším váhavý hlas: „Paní učitelko? Slyšíme se?“. Odpovídám: „Vidím tě i slyším. Už je to lepší?“ Následuje stále stejně zdráhavé: „Paní učitelko? Jste tam?“. Po marných chvílích to vzdáme a na chatu si napíšeme, že to snad vyjde příště, kdy nám duch dobrého připojení bude více nakloněn.

Historka č.7: Když teprve začínáme

Tak s tímhle začínajícím studentem je špatně snad úplně vše. Ach, jak je ta komunikace komplexní! Osobně je to tak efektivní, tady trvá vysvětlit něco věčnost, aby to bylo správně pochopeno. Ale jistá si nejsem nikdy. A ke všemu je to cizinec, takže máme zmatek v jazyce, v pojmech. Ještě se neznáme a nevíme, co od druhého očekávat. Frustrující okamžiky na obou stranách. Ale teď již seriózněji:

Model vzdálené výuky

Nejprve bych ráda stručně popsala svou komunikaci se studenty, aby bylo zřejmé, z jaké situace vycházím a co vlastně hodnotím.

Učím soukromě hru na klavír děti i dospělé, začátečníky i mírně pokročilé. Setkávám se s dětmi velmi nadanými, kterým z nejrůznějších důvodů nevyhovuje systém ZUŠ i s žáky průměrnými, kteří se sice neučí tak rychle a snadno, ale muzicírují s nadšením a láskou. Přicházejí ke mně studenti VŠ nebo maminky a tatínci středního věku, kteří si přijdou plnit svůj dávný sen.

Jednou týdně spolu máme hodinovou individuální lekci, kde vlastní hru na nástroj organicky propojujeme s hudební naukou. Nyní se lekce uskutečňuje online, kdy žák i učitel sedí u svého nástroje, oba máme kameru nastavenu z boku, aby snímala jak ruce na klaviatuře, tak obličej. Při probírání technických věcí, (např. podkládání palce, způsob úhozu) často ještě bereme počítač do ruky a zblízka si ukazujeme co a jak. Pokud to jde, využíváme raději notebook než mobil, protože má větší úhel záběru. Po ruce máme oba kromě not také sešit s poznámkami a tužku, pastelky. Studenti si totiž v tomto případě musí dělat sami poznámky jak do not (např. prstoklad, přednes), tak do sešitu (domácí příprava na další týden). Často využíváme možnost nahrát hodinu, což je užitečné pro obě strany: pro učitele je to neocenitelná zpětná vazba, pro žáka možnost poslechnout si s odstupem vlastní hru nebo naposlouchat nové skladby.

Dávám si dobrý pozor, abych se přesvědčila, že vše bylo správně pochopeno, všemu je rozuměno, je prostor pro dotazy a jsem za ně velmi ráda. Jsem si vědoma toho, že z online přenosu dostávám jen neúplnou, částečnou informaci, která může zkreslit hodnocení celé situace.

Kromě online hodin ještě posílám další studijní materiály, které vyplynou přímo z hodiny: naskenované noty a audionahrávky nové skladby, kterou jsme vybrali na hodině, případně ještě speciální audio výklad k určité skladbě, studijní velmi pomalou nahrávku obtížného místa, doprovody ke čtyřručním skladbám nebo naskenované pracovní listy k hudební nauce i s úkoly.

 

Kladné stránky vzdálené výuky

„Alespoň něco zůstalo stejné“

I když společenský hudební život zmizel, nástroj máme doma a můžeme dál hrát. Alespoň hraní nám zůstalo a je často efektivním ventilem negativních emocí, které jsou spojeny s omezeními během pandemie. Lekce se sice přesunuly do online prostoru, ale práce u klavíru po celý týden zůstává stejná.

„Mohu na sobě pracovat i během pandemie“

Díky neuvěřitelnému technologickému pokroku můžeme využívat možností vzdálené výuky, o kterých by se nám před desítkami let ani nezdálo. Žádná technologie nenahradí osobní komunikaci tváří v tvář, nicméně teď se můžeme vzdělávat i v době velmi striktních omezení. A když student ví, že bude hodina, tak se víc snaží, víc dělá a má to systém, než kdyby si hrál „jen tak“ pro sebe.

„Zachování kontaktu“

I když vzdálenou výuku nemusíme považovat za plnohodnotnou, umožňuje učiteli neztratit kontakt s žákem. To je nesmírně důležité proto, aby si děti udržely nasazení a motivaci k práci nebo nenechaly svého koníčku úplně. Předává se energie, elán, láska k hudbě…i když pro učitele obtížněji, než obyčejně.

„Vidím úsměvy“

Online období předcházela doba roušková, takže teď jsem ráda, že vidím, jak se děti usmívají😊 Vidím také to, v jakém prostředí doma hrají, zda na to mají klid, jak kvalitní nástroj mají k dispozici, jak je naladěný či rozladěný, zda sedí na vhodné židli a ve správné výšce.

Využití některých postupů v běžné praxi

Už před pandemií jsem využívala nahrávání: jako upomínku pro žáky i jejich rodiče, jako zpětnou vazbu pro žáka: co vše jsem se za rok naučil, co mi jde, na co bych se měl naopak zaměřit. V době online výuky se k těmto postupům přidružily další, které budu i nadále využívat: nahrávky k naposlouchání pro studenty (jak by to mohlo vypadat/když skladbu neznají), nahrávky vyloženě didaktické (obtížný úsek ve velmi pomalém tempu, každou rukou zvlášť a dohromady), výklad ke konkrétní skladbě, který lze obecně použít pro více studentů.

Digitální archiv

Již dlouhou dobu jsem si plánovala, že si naskenuji nejoblíbenější klavírní literaturu pro děti, že si digitalizuji nespočet pracovních listů, které jsem si během času vytvořila nebo namalovala, ale nikdy jsem to neudělala. Až teď, když nebylo vyhnutí.

Zpětná vazba pro učitele

Během studií jsem se seznámila s metodou VTI – video tréninku interakcí, která se konstruktivně uplatňuje v mnoha pomáhajících profesích. Je založena na nahrávání a odborném rozboru běžných situací mezi klientem a sociálním pracovníkem, pacientem a lékařem/zdravotní sestrou nebo také mezi učitelem a žákem. Podrobně analyticky, na základě natočeného videa, se zkoumají jednotlivé interakce, jak komunikace probíhá, kdy funguje a proč. Cílem je posílit naše komunikační kompetence.

Nahrávání online lekcí je jednoduché a poskytuje skvělý materiál k tomu, aby pedagog dostal zpětnou vazbu s odstupem o tom, jak učí a jak se může dál zlepšovat.

Záporné stránky vzdálené výuky

„Když se začíná“

Vzdálená výuka se jeví jako zcela nevhodná zejména pro začínající studenty: musí se postavit ruka, naučit se elementární technice úhozu, což se na dálku dělá opravdu velmi těžko. Navíc ještě nejsou zažita pravidla vzájemné spolupráce mezi učitelem a žákem, nevytříbila se vzájemná očekávání, neustálil se mezi nimi tak důležitý vztah vzájemné důvěry, který je předpokladem každé dlouhodobé efektivní spolupráce.

Ztráta informace

V online komunikaci se ztrácí mnoho informací (zejména mimoverbálních), které nezachytíme a proto pokud jednáme virtuálně s lidmi, které ještě pořádně neznáme, může dojít k mnoha nedorozuměním, ke kterým by při jednání tváří v tvář ani nedošlo.

Zvýšené nároky na učitele

Čas: učitel stráví reálně online výukou mnohem více času: některé problémy se mnohem hůře na dálku vysvětlují, stále se počítají takty (aby bylo jasné, o kterém místě ve skladbě je řeč), vznikají nedorozumění způsobená přenosem nebo nekvalitním signálem, hodně času zabere příprava a zasílání dalších materiálů (pořizování audionahrávek, skenování not a pracovních materiálů) a jejich zpětná kontrola.

Technická připravenost: učitel se bez dobrého rychlého připojení neobejde (obzvlášť, když z domova pracuje a vzdělává se celá jeho rodina včetně dětí). Bez multifunkční kopírky se skenerem a kvalitním notebookem si svoji práci nedovedu v současnosti představit.

Zvýšené nároky na studenty

PC dovednosti: většina dětí je IT zdatnější, než já, ale přece jen: musí tisknout, skenovat, nahrávat…

Samostatnost: studenti si musí dělat sami zápisky z hodin, což je pro mladší školní věk ještě docela složitá záležitost. Vzdálená výuka také vyžaduje od nich mnohem větší aktivitu a systematičnost: stáhnout si soubory, pustit si je ve správnou chvíli, vytisknout noty, utřídit si je, abych je našel, až je budu potřebovat.

Koncentrace: I mnozí dospělí mají problémy na homeoffice, jak oddělit pracovní a volný čas, jak se soustředit, natož děti.

„Mluvící krabička“

Zjistila jsem, že online přenos ode mne vyžaduje úplně jinou koncentraci, než osobní výuka tváří v tvář. Musím vyvinout mnohem větší úsilí, abych oddělila zvuky své domácnosti od podstatných informací vycházející z počítače. Jakákoli malá drobnost mě vyruší, je mi nepříjemná. Kdyby byl u mě žák na hodině osobně, ani ty malé drobnosti nezaznamenám (můj předškolák si hraje s dřevěnými kostkami na podlaze, dveře nejsou pořádně zavřené, je průvan, někdo huláká na ulici).

Když ani ladič nemůže

To jsou ty uši trhající situace, kdy vy máte na své poměry hodně rozladěný klavír (ladiči během pandemie také omezili činnost) a váš student má rozladěno úplně jiným směrem, půltón žádná míra. To už je moc i na lidi s relativním sluchem.

Hrozby

Nepříznivé vnější okolnosti

Špatné internetové připojení, absence kvalitní techniky nebo nedostatek klidu v domácnosti patří k faktorům, které mohou zásadním způsobem negativně ovlivnit efektivitu vzdálené výuky.

Zrádný dlouhodobý horizont

Pokud vzdálená výuka trvá dlouhé měsíce, jako v současnosti, začínají se projevovat důsledky absence osobního setkávání a společenského hudebního života: snižuje se motivace k práci (proč bych se dřel, když to nemohu předvést na koncertě), ztrácí se radost a elán (děti přestávají bavit i činnosti, které za normálního provozu patří k jejich oblíbeným), zpohodlnělost (postupně všichni přivykáme monotónnímu týdennímu rytmu, který není přerušen žádnými výjimečnými událostmi jako jsou výlety s přáteli, návštěva výstavy, divadla nebo koncertu, velká rodinná oslava nebo sportovní závody). Ztrácíme tak velkou část vnějších podnětů, které jsou podhoubím pro naši další kreativitu.

Příležitosti

Pravidelnost

Online výuka představuje šanci pro děti, které jinak často na osobních lekcích chybí z důvodu nemoci nebo pro ty, kteří mají i jiné, časově náročné koníčky.

Musím konstatovat, že v době pandemie se „docházka“ velmi zlepšila. Další důvody jsou ale spíše smutné – zkrátka nic jiného se neděje: ubyly rodinné dovolené, pobyty škol v přírodě, školní akce, vystoupení…

Menšině studentů online vyhovuje

Malá část studentů postupuje při práci z domova rychleji, neboť jim lépe osobnostně vyhovuje. Jedná se například o introvertní nebo úzkostlivé povahy, které pociťují při online lekcích na sebe menší tlak.

Online výuka je lepší variantou i pro ty, jimž způsobují roušky a respirátory zdravotní problémy v podobě vyrážek a exémů.

Cesta je cíl

Nezbytnost nás poučila, co je pro nás opravdu důležité. Koncertovat a setkávat se nemůžeme (pomíjím možnost streamovaných koncertů, které mohou být alternativou pro profesionální hudebníky, ne pro amatéry, jako jsme my), ale samotné hraní nám nikdo vzít nemůže. Ten emocionální prožitek z vlastního tvoření nám zůstal.

SHRNUTÍ

Vzdálená individuální umělecká výuka je uskutečnitelná, ale představuje zvýšené nároky pro učitele i žáka. Zcela nevhodná se jeví pro začínající studenty. Krátkodobě je velmi užitečná pro udržení kontaktu žáka s učitelem, v dlouhodobém výhledu je potřeba prokládat online lekce alespoň občasnými osobními konzultacemi, abychom minimalizovali negativní dopady vzdálené výuky. Online výuka představuje zajímavou alternativu pro žáky se zvýšenou nemocností, některé postupy vzdálené výuky můžeme využít i v běžném provozu.

Dobu pandemie můžeme považovat za mezní situaci: pokud není zrovna náš život přímo ohrožen, jsme omezeni na svých individuálních právech a svobodách. Mnoho aktivit, které nám přinášely radost do života, je v podstatě zakázáno. V době krize je vždy lépe patrné, jaké jsou naše priority, hodnoty, na čem nám opravdu záleží. Možná si v budoucnu o to více budeme vážit normálního hudebního života.

Koncert Dvořák/Smetana

Ráda bych pozvala všechny příznivce klasické hudby na koncert v Uhříněveském muzeu, který se koná druhou adventní neděli 4. prosince 2016 od 19 hodin. Jedná se o společný projekt pěveckého sboru Akordum a našeho klavírního dua. 

Od loňského roku, kdy jsem se začala angažovat v Akordu, jsem si pohrávala s myšlenkou, že by bylo pěkné vytvořit společný program. Není krásnějšího nástroje, než lidského hlasu, který může oživit můj milovaný klavír. A už je to tady: náš repertoár se protnul v díle Bedřicha Smetany.

Od podzimu ve sboru pilně nacvičujeme Smetanovy Ženské sbory, které budou pěveckým vrcholem, s klavírním kolegou Petrem zase pracuji na virtuózní Vltavě, která je pro nás velkou výzvou a zatím asi nejnáročnější skladbou pro čtyřruční klavír, kterou jsme zatím spolu hráli. Navíc jak Vltavu, tak Dvořákovy Slovanské tance pravděpodobně většina posluchačů zná v častěji uváděné, symfonické podobě, takže pro ně může být docela zajímavé, slyšet oblíbené známé skladby v jiné úpravě. Podrobnější program naleznete na plakátku.

Program bude trvat 50 minut bez přestávky. Starší děti, které umí poslouchat, jsou vřele vítány. 

Na všechny posluchače se moc těšíme. Vstupné dobrovolné.

Klavírní nadílka v muzeu

Třetí adventní neděli odpoledne jsme se sešli s mými mladšími žáky i staršími studenty v Uhříněveském muzeu, abychom zahráli na klavír obecenstvu nejvstřícnějšímu: našim rodičům, prarodičům a kamarádům. Toto setkání bylo zároveň tradiční i výjimečné:

Tradiční svým načasováním i umístěním. V Uhříněveském muzeu pořádáme různá vystoupení a koncertíky už přes deset let, obzvláště před vánoci. Letošní kulisy nám tvořily krásné betlémy z nejrůznějších materiálů od dětí ze základních škol i mateřské školky.

Výjimečné bylo tím, že se nám v polovině června narodil Filípek (52 cm, 3,1 kg) a od září se také aktivně a (většinou) s úsměvem zapojil i do našeho hudebního života. A přesto jsme to všechno zvládli, i díky babičce a dědovi, ale také díky skvělému a tolerantnímu přístupu klavírních dětí.

Vystoupení zahájil přípravný hudební kroužek  ve složení: Terezka Hráská, Andrejka a Míša Dalecké, Erik Sůva a David Rott. Zazpívali nám a zahráli na rytmické nástroje dvě koledy:  něžnou Já malý přicházím a rozverného Fanfrnocha. Poté následovala oblíbená minioperka O dvanácti měsíčkách od Uhlíře a Svěráka (zkrácená z časových důvodů). Paradoxní je, že se letošní zimu setkáme spíše s fialkami a rozkvetlými stromy než s mrazem a závějemi sněhu...Děti byly roztomilé svou bezprostředností a já za sebe mohu říci, že mne naše společná setkání vždy nabijí pozitivní energií.

Dále již následovala klavírní vystoupení: Bára Smutná překvapila svou vlastní skladbičkou, Ondra Krátký počtem vánočních koled, které se naučil, Sofinka Fialová ozvláštnila zvuk klavíru flétničkou, Tadeáš Švadlenka rozvířil vody popovou ABBOU, s Martinem Humešem a Kristýnou Peckovou jsme čtyřručně zahráli i moderní skladby od současného koncertního klavíristy a skladatele Adama Skoumala. Naty Klemencová dovedla do úspěšného konce náročný Canon a program završil náš jazzista Adam Rott. Já osobně se rozloučila skladbami Michaela Nymana z filmu Piano.

Tentokrát nemáme tak kvalitní nahrávky, neboť náš vrchní kameraman - tatínek Ondřej, hlídal doma našeho Ježíška - Filípka. Ale něco jsme přece jen nahráli. Jsem si vědoma toho, že nahrávky nejsou ideální, takže pokud máte doma lepší nahrávku a chtěli byste se o ni podělit, neváhejte a sdílejte...

Nashledanou na dalším koncertě

Jak zvládat veřejná vystoupení

Situacím, kdy se stáváme středem pozornosti a my chceme podat co nejlepší výkon, ať už řečnický či umělecký, nečelíme často, a právě proto v nás vyvolávají trému a stres. V dnešní škole se rovněž neklade velký akcent na veřejné vystupování a samostatný projev. Nicméně tuto dovednost potřebuje každý z nás v životě, ať už se bude připravovat na jakékoliv povolání. Co tedy můžeme pro svoje úspěšné vystoupení udělat? Zde jsou mé zkušenosti (se zvláštním přihlédnutím ke klavíru):

• dobrá domácí příprava: vystupuji jen s tím, co opravdu ovládám (skladbu, téma). Nemohu očekávat, že na veřejnosti, koncertě, podám lepší výkon, než doma, spíše naopak. Takže doma musíme hrát výborně, abychom na koncertě podali náš průměrný výkon. Pokud mám mluvit, připravím si stručné body, nikoliv ucelený text v celých větách, to bychom se do toho jen zamotali, potřebujeme tam dostat jistou míru spontánnosti a přirozenosti.
• vystupuji jen s tím, co mě baví a zajímá: jen tak mohu opravdu zaujmout i posluchače, naše nadšení se přenese i na ně. Stejně jako učitel ve škole, který může zaujmout děti pro svůj předmět pouze tehdy, když je pro něj zapálený on sám. 
• mít trému je přirozený stav: náš organismus reaguje na vzniklou situaci a mobilizuje své síly, měli bychom s tím tedy dopředu počítat. Jde jen o to, aby nás tréma naprosto nesvázala, ale naopak povzbudila k lepšímu výkonu.
• nevyhýbat se veřejným vystupováním: ba naopak -  vystupovat co nejčastěji, abychom ze situací zcela výjimečných udělali běžnou, všední záležitost. Když nastalé chvíle důvěrně známe, nemůžeme z nich už mít přehnané obavy, stávají se pro nás rutinou.
• nepřikládat konkrétnímu vystoupení přehnanou důležitost: i když mi na něm samozřejmě velmi záleží a připravím se na něj, jak nejlépe dovedu, měli bychom si být vědomi toho, že jedno vystoupení je jako jedna fotografie, časový snímek zachycující jeden moment v našem životě. Nevypovídá vše o tom, co a jak umíme, vypovídá spíše o naší aktuální kondici a rozpoložení - proto jsou živé koncerty tak zajímavé - jsou pokaždé jiné.
• dobře se znát a mít se rád i se všemi chybami a nedostatky, nechtít od sebe nemožné
• někdo se před publikem cítí jako ryba ve vodě, někdo se tak nebude cítit nikdy - vždy ale můžeme obstát se ctí.

Co můžeme udělat těsně před a během vystoupení?

• přijít předem a vyzkoušet si jiný nástroj i akustiku, která se pravděpodobně bude velmi lišit od domácího prostředí.
• pokud hraji z not, připravím si je tak, abych pak neměl zbytečné (a pro ostatní nudné) prostoje.
• neměli bychom zapomínat na to, že instituce koncertu je pevně zakořeněna v naší kultuře a váže k sobě mnoho ritualizovaných zvyklostí (pěkný oděv, slušné chování, úklona jako poděkování za potlesk etc.) - to vše také ovlivní výsledný dojem z našeho vystupování.
• dobře se posadit ke klavíru je základ. Když se mi špatně sedí, nemohu se soustředit na hru. Proto si vždy zkontroluji výšku klavírní židličky i její vzdálenost od nástroje.
• nezačnu hrát ihned, v první sekundě, ale dám si čas na to, uvědomit si, co přijde a jak to chci zahrát. Někdy pomůže i zavřít si oči a v duchu si představit skladbu, kterou budu hrát. Abychom se vpravili do její nálady, tempa a dynamiky. Pokud hraji více skladeb za sebou, je obzvlášť důležité uvědomit si rozdíly mezi jednotlivými skladbami ("nehrát vše na jedno brdo").

A jaké jsou vaše zkušenosti?

Ozvěny květnového vystoupení

Odpoledne třetí květnové neděle patřilo naší tradiční akci - klavírnímu  vystoupení mých žáků a studentů. Spolková místnost Uhříněvského muzea se zaplnila rodiči, prarodiči, kamarády a dalšími věrnými příznivci, kteří sešli, aby si vyslechli práci mých žáků za uplynulé pololetí a ocenili potleskem jejich pokroky. 

Navzdory vlně angín (i velice sledovanému zápasu českého hokejového týmu na mistrovství světa) jsme se shromáždili ve slušném počtu. V publiku tentokrát zasedlo více předškolních dětí, které bych ráda ocenila za slušné chování při koncertě a soustředěný poslech starších kamarádů. Zdá se, že si tu vychováváme budoucí, pro hru zapálené, hráče (viz foto).

Ráda bych pogratulovala začínajícím hráčům za to, jak se jim povedlo jejich první vystoupení a starším studentům zase za to, jak se vyrovnali se svou mírou trémy. Děti staršího školního věku mají větší míru sebereflexe a vědomí souvislostí, čemuž odpovídá i zvýšený stres při veřejném vystupování. Všichni to ale zvládli a dohráli se ctí. Každý si vybírá své lepší a horší dny, a když si zažijeme onu horší chvilku, o to víc příště oceníme chvíle úspěchu, kdy vyjde úplně všechno, co jsme plánovali. (Ale o tom, co udělat pro úspěšné vystupování, se vrátím později v samostatném článku.)

Vyslechli jsme průřez naším sólovým i (u dětí velmi oblíbeným) čtyřručním repertoárem, Zazněly skladby barokních, klasicistních i romantických autorů až po modernu, jazz a pop. Lidové písně v různých úpravách nesměly chybět, tentokrát to nebyly jen ty české či moravské, ale lidovky z celého světa. Byla zastoupena i ryzí současnost v podobě čtyřruční Romance od Adama Skoumala (2014). 

Všichni účinkující ode mne dostali vysvědčení (roční slovní hodnocení) spolu s nahrávkami na CD, které jsme spolu pořídili v průběhu celého školního roku.  Je velmi zajímavé a často také velmi překvapivé, poslechnout si svojí práci z odstupu, najednou: "Jak mnoho práce jsem tento rok udělal(a), jaký byl můj pokrok v technické obtížnosti, v přednesu, co mi nejvíc "sedlo", byl (a) jsem pracovitější než loni?" - to vše nám může tato zpětná vazba poskytnout. Nehledě k tomu, že je to milý dárek pro rodiče a možná budoucí objev pro nás samotné, až si tyto nahrávky poslechneme po letech..

Ještě jednou děkuji všem posluchačům, rodičům i dětem za přízeň. Teď už mě čekají jiné, mateřské, povinnosti, ale doufejme, že vše dobře dopadne a na podzim nové miminko hladce  vklouzne do našeho společného hudebního života.

Veronika Svátková - škola 5
Veronika Svátková - Kukačka
Veronika Svátková - Ovčáci čtveráci
Veronika Svátková - Diabelli 1
Sofie Fialová - Včelí Medvídci
Sofie Fialová - Maličká su
Sofie Fialová - škola 29
Martin Humeš - Hurník - Prapory vlají
Martin Humeš - Hopp - Vinobraní
Tadeáš Švadlenka - ABBA - I have a dream
Tadeáš Švadlenka - ABBA - Money
Karolína Humešová - Haydn - Malá serenáda
Karolína Humešová - Emonts - Blow the wind
Kristýna Pecková - Emonts - Greensleeves
Kristýna Pecková - Skoumal - Romance
Adam Rott - Hradecký - Boogie pro Vaška
Adam Rott - Hradecký - Vláček

Pozvánka na jarní koncert

Vážení a milí rodiče,  přátelé a příznivci,

ráda bych Vás pozvala na naši tradiční akci, která se koná v neděli 17. května 2015 od 16 hodin ve spolkové místnosti Uhříněveského muzea.

Vystupovat budou nejmladší, začínající žáci (pro některé to bude první samostatné vystoupení na veřejnosti) i pokročilejší studenti. Zazní sólový i (velice oblíbený) čtyřruční repertoár. Jelikož brzy očekávám narození dalšího potomka, dojde i na rozdávání vysvědčení a CD s nahrávkami dětí za uplynulý školní rok.

Po krátké přestávce bude od 17 hodin následovat krátký koncert našeho klavírního dua Lenka Mašindová - Petr Mareček.

Budete si moci vyslechnout:
Mozart: I. věta ze Symfonie g moll č.40 KV 550 (transkripce)
Schubert: Fantazie f moll D 940 (fragment)
Dvořák: Slovanské tance op.72 (výběr: č.10,11,16,14)

Přijďte si nás poslechnout

Těšíme se na Vás