V nedělním
odpoledni 25. května 2014 od 16 hodin se v Uhříněveském muzeu uskutečnilo
tradiční klavírní vystoupení mých soukromých žáků a studentů, kteří předvedli
vstřícně naladěnému publiku výsledky své práce za uplynulé pololetí. Děkuji
všem rodičům, prarodičům a přátelům za vytvoření skvělé atmosféry, při níž děti
tréma nesvazovala, ale naopak spíše povzbuzovala k ještě lepším výkonům.
Představili
se jak začínající, tak pokročilí pianisté, sólový klavír doplnila velmi
oblíbená čtyřruční hra. Lyrický úvod patřil našemu hostu, Aničce Hrabětové,
žačce paní učitelky Marty Marečkové, dále vystoupili Vládík a Natálie
Klemencovi, Martin a Karolína Humešovi, Tadeáš Švadlenka, Kristýna Pecková a
Adam Rott. Program vyvrcholil procítěnou první větou z Beethovenovy
klavírní sonáty „Měsíční svit“ a náladovkou „The River Flows in You“ od
Yirumy v podání Patricie
Striežencové. Klavírní duo Lenka Mašindová a Petr Mareček předneslo Slovanský
tanec č.16, Mozartovu klavírní sonátu D dur pro čtyři ruce a nakonec první část
„Vif“ ze skladby „Scaramouche“ od Dariuse Milhauda na dva klavíry.
V programu
zazněly skladby známých skladatelů (Vivaldi, Händel, Bach, Mozart, Beethoven,
Dvořák), ale i autorů, s nimiž se na koncertních pódiích nesetkáváme – například Hopp, Burgmüller. Byli to
skladatelé, dirigenti, kantoři, po kterých nám zůstala zejména instruktivní
literatura pro děti a to tak rozkošná, že některé skladbičky jsou
v permanentní oblibě u mě i u dětí. Nebo například Antonio Diabelli, jehož
dílka také hrajeme, se proslavil nejvíce jako zdatný hudební vydavatel a manažer. Velký úspěch u publika mají rovněž
zaručeny jazzové kousky od Emila Hradeckého, úsměvná moderna Ilji Hurníka či
Ebenovy úpravy lidových písní.
Chtěla
bych pochválit všechny děti, jak zvládly vypjatou situaci veřejného vystupování
a zejména, jak se vypořádávaly s chybami. Chybovat je lidské, ať se
sebevíc připravujeme, výpadek koncentrace může přijít a my s tím počítáme
a pracujeme. Hudba probíhá v čase, radovat se z melodie znamená, že si
spojujeme uplynulé s právě přítomným a předvídáme budoucí. Naopak chyba je
pouze okamžik, statický výřez z celku, takže když nezpanikaříme, plynule
pokračujeme a navážeme v opěrném bodě, vyznění celé skladby není vůbec
ztraceno. Berme to jako naši „pihu na kráse“.
Ráda
bych chtěla poděkovat také našim ochotným obracečkám not, Natálce Klemencové a
Lucii Jírovcové, značným dílem přispěly k naší herní pohodě. Je to nenápadná, nevděčná, ale zato velmi
důležitá role.
Těším
se na společné hudební setkání v adventním čase
