Antonio Vivaldi: Gloria D dur RV 589 pro sóla, sbor a orchestr
V neděli čtrnáctého května vystoupí ženský sbor AKORDUM v uhříněveském kostele Všech svatých s velkolepým programem: spolu se sólistkami a orchestrem představí publiku slavné oratorium Gloria od italského barokního skladatele Antonia Vivaldiho.
Tato duchovní skladba, zhudebňující křesťanský hymnus ze 4. století Gloria in excelsis Deo – Sláva na výsostech Bohu, se dočkala mnoha nahrávek (dirigenti J.E. Gardiner či S. Cleobury) i koncertních provedení po celém světě. Z českého prostředí jmenujme například provedení komorního souboru Barocco sempre giovane.
Skladba pro ryze ženský sbor i orchestr
V současnosti je Vivaldiho Gloria zpívána většinou smíšenými čtyřhlasými sbory, není ale bez zajímavosti, že autor původně dílo skládal pro ryze ženský sbor i ansambl. Skladatel totiž působil po většinu svého života (i přes své četné další závazky) jako houslový mistr v sirotčinci Pio Ospedale della Pieta v Benátkách, kde měl na starosti hudební výuku a dirigování orchestru a sboru složeného výhradně z hudebně nadaných žaček tohoto ústavu. Náš sbor bohužel nedisponuje ženskými basy, a proto zazní verze pro ženský čtyřhlasý sbor v citlivé transkripci pro dva alty a soprány.
Oratorium, které může být uváděno jako součást liturgie při mši, má celkem jedenáct částí, v nichž se s dramaticky efektním účinkem střídají sborové a sólové pasáže, duety sólových hlasů či dokonce duet sólového hlasu se sborem.
Pocta Ruggierovi
Posluchače zajisté zaujme již úvodní energická Gloria in excelsis Deo svým výrazným rytmem a oktávovými skoky nebo pomalá a meditativní část Et in terra pax, která je naprostým protikladem úvodní části. Sboristky si užívají živý tečkovaný rytmus a nádhernou melodii v šesté části Domine Fili unigenite a je pro ně velkou výzvou kvalitně předvést části, složené ve formě čtyřhlasé fugy: Propter magnam gloriam tuam a závěrečné monumentální Cum sancto spiritu. Amen. Tato poslední část vznikla přepracováním skladby jiného autora: G.M. Ruggiera, musíme však podotknout, že v oněch časech to bylo považováno za čest, nehledělo se na autorská práva stejnou optikou jako dnes.
Dvě Glorie
Málokdo možná ví, že světoznámá Gloria, kterou dnes uslyšíme, má „dvojče“: existuje ještě jedno, mnohem méně známé, zpracování Glorie od Vivaldiho, RV 588. Neliší se tóninou, jednotlivými částmi, má přibližně stejnou délku i velmi podobné obsazení. Je překrásná, stejně jako její slavnější protějšek, ale možná díky tomu, že vyžaduje více sólistů a obsahuje introdukci, která nepatří do mešní liturgie, bylo její provádění více náročné i nepraktické, rozhodně ale stojí za poslech.
Vivaldi známý neznámý
Těžko si dnes představíme, že chybělo málo k tomu, aby Vivaldiho hudba upadla v zapomnění. Tento skladatel byl za svého života známý a slavný po celé Evropě a výraznou stopu zanechal i v českých zemích. Autor čtyřiceti oper a také novátorské formy houslového koncertu, jehož cyklus Čtvero ročních období představuje dnes přitažlivý vstup do světa vážné hudby pro mnoho dětí a mladistvých, ke sklonku života již nebyl na výsluní a zemřel ve Vídni v ústraní.
Rodil se totiž nový styl: klasicismus a skladby překonaného baroka se již znovu nevydávaly. Jedině díky renesanci zájmu o dílo J.S. Bacha v druhé polovině devatenáctého století, došlo posléze i k obnově zájmu o dílo jeho předchůdců v čele s Vivaldim. O Bachově oblibě Vivaldiho svědčí fakt, že napsal třináct transkripcí jeho houslových koncertů, což vlastně upozornilo na Vivaldiho tvorbu. Na začátku dvacátého století došlo k obnově zájmu o Vivaldiho koncerty, s velkým zpožděním došlo i k výzkumu a provádění jeho duchovních skladeb.
