Situacím, kdy se stáváme středem pozornosti a my chceme podat co nejlepší výkon, ať už řečnický či umělecký, nečelíme často, a právě proto v nás vyvolávají trému a stres. V dnešní škole se rovněž neklade velký akcent na veřejné vystupování a samostatný projev. Nicméně tuto dovednost potřebuje každý z nás v životě, ať už se bude připravovat na jakékoliv povolání. Co tedy můžeme pro svoje úspěšné vystoupení udělat? Zde jsou mé zkušenosti (se zvláštním přihlédnutím ke klavíru):
- dobrá domácí příprava: vystupuji jen s tím, co opravdu ovládám (skladbu, téma). Nemohu očekávat, že na veřejnosti, koncertě, podám lepší výkon, než doma, spíše naopak. Takže doma musíme hrát výborně, abychom na koncertě podali náš průměrný výkon. Pokud mám mluvit, připravím si stručné body, nikoliv ucelený text v celých větách, to bychom se do toho jen zamotali, potřebujeme tam dostat jistou míru spontánnosti a přirozenosti.
- vystupuji jen s tím, co mě baví a zajímá: jen tak mohu opravdu zaujmout i posluchače, naše nadšení se přenese i na ně. Stejně jako učitel ve škole, který může zaujmout děti pro svůj předmět pouze tehdy, když je pro něj zapálený on sám.
- mít trému je přirozený stav: náš organismus reaguje na vzniklou situaci a mobilizuje své síly, měli bychom s tím tedy dopředu počítat. Jde jen o to, aby nás tréma naprosto nesvázala, ale naopak povzbudila k lepšímu výkonu.
- nevyhýbat se veřejným vystupováním: ba naopak - vystupovat co nejčastěji, abychom ze situací zcela výjimečných udělali běžnou, všední záležitost. Když nastalé chvíle důvěrně známe, nemůžeme z nich už mít přehnané obavy, stávají se pro nás rutinou.
- nepřikládat konkrétnímu vystoupení přehnanou důležitost: i když mi na něm samozřejmě velmi záleží a připravím se na něj, jak nejlépe dovedu, měli bychom si být vědomi toho, že jedno vystoupení je jako jedna fotografie, časový snímek zachycující jeden moment v našem životě. Nevypovídá vše o tom, co a jak umíme, vypovídá spíše o naší aktuální kondici a rozpoložení - proto jsou živé koncerty tak zajímavé - jsou pokaždé jiné.
- dobře se znát a mít se rád i se všemi chybami a nedostatky, nechtít od sebe nemožné
- někdo se před publikem cítí jako ryba ve vodě, někdo se tak nebude cítit nikdy - vždy ale můžeme obstát se ctí.
Co můžeme udělat těsně před a během vystoupení?
- přijít předem a vyzkoušet si jiný nástroj i akustiku, která se pravděpodobně bude velmi lišit od domácího prostředí.
- pokud hraji z not, připravím si je tak, abych pak neměl zbytečné (a pro ostatní nudné) prostoje.
- neměli bychom zapomínat na to, že instituce koncertu je pevně zakořeněna v naší kultuře a váže k sobě mnoho ritualizovaných zvyklostí (pěkný oděv, slušné chování, úklona jako poděkování za potlesk etc.) - to vše také ovlivní výsledný dojem z našeho vystupování.
- dobře se posadit ke klavíru je základ. Když se mi špatně sedí, nemohu se soustředit na hru. Proto si vždy zkontroluji výšku klavírní židličky i její vzdálenost od nástroje.
- nezačnu hrát ihned, v první sekundě, ale dám si čas na to, uvědomit si, co přijde a jak to chci zahrát. Někdy pomůže i zavřít si oči a v duchu si představit skladbu, kterou budu hrát. Abychom se vpravili do její nálady, tempa a dynamiky. Pokud hraji více skladeb za sebou, je obzvlášť důležité uvědomit si rozdíly mezi jednotlivými skladbami ("nehrát vše na jedno brdo").
A jaké jsou vaše zkušenosti?
