RADOSTI A STRASTI VZDÁLENÉ VÝUKY: 

reflexe a zkušenosti učitele

Už uplynul bezmála rok od začátku pandemie, která změnila charakter každodenního chování, návyků i činnosti lidí po celém světě. Lidé se museli přizpůsobit novým nečekaným podmínkám, pedagogickou oblast nevyjímaje. Rok je dostatečně dlouhá doba na to, vidět věci z odstupu, zároveň je zřejmé, že výjimečná situace, ve které se nacházíme, ještě potrvá.

Vykolejený rok

Před rokem, během jarních opatření, jsem si ještě online výuku hry na klavír neuměla představit: ostatně děti měly plno práce se školou, postupně se vyvíjel vzdálený model výuky, řešilo se připojení, technika, praktické počítačové dovednosti.

Jak to bylo s klavírem? Někteří žáci hráli, posílali jsme si nové materiály – noty, nahrávky. Někdo strávil jaro třeba na chalupě, bez internetu, bez nástroje. Během květnového návratu jsme si všichni užívali a vážili toho, že se můžeme vidět, že si spolu můžeme zahrát, i když někomu trvalo déle, než se po dvouměsíční pauze pravidelného setkávání dostal do běžného, pracovního tempa. Lekce v září již probíhaly ve zvláštní, výjimečné atmosféře: bylo skvělé, že se můžeme vidět osobně, jen již bylo zřejmé, že to nepotrvá dlouho. Školy se zavřely, a co teď?

Studenti nastartovaní, byla by škoda toho nevyužít a nezkusit učit alespoň online. Všichni souhlasili a od října jsme začali. Po počáteční euforii, že to alespoň nějak jde a mého přemýšlení „jak ještě jinak a lépe“ se po dvou měsících dostavila únava a jistá rezignace, kterou nezahnaly ani krátké týdny rozvolnění v prosinci. Na dětech jsem již viděla známky demotivace a zpohodlnění.

Máme tu konec února a konec v nedohlednu: pokusím se proto o základní analýzu kladných a negativních stránek vzdálené výuky, hrozeb a příležitostí, které naskýtá, protože s on-line vyučováním to budeme muset ještě nějakou chvíli vydržet. Ale abychom nezačínali úplně vážně:

Historky z natáčení

Historka č. 1: Oční vada nebo chybné nastavení počítače?

Připojím se k hovoru -   kromě ostré postavy vidím vše v mlze. Je to strašně nepříjemné a už uvažuji o návštěvě očního lékaře, než zjistím, že si děti (počítačově mnohem zdatnější, než já) hráli s pozadím na monitoru. Tento neduh lze velmi snadno odstranit. Naštěstí.

Historka č. 2: To by se nám normálně nestalo

Snažím se rozebírat s žákem novou skladbu a stále to nejde a nejde. Už opravdu nevím, jak to vysvětlit. Nejraději bych svůj notebook vyhodila z okna. Po nekonečných deseti minutách zjistím, že máme před sebou každý jiné noty. TAK PROTO JSME SI NEROZUMĚLI. Naživo by byl omyl vyřešen za pět vteřin.

Historka č. 3: Rytmus nebo připojení?

Poslouchám, jak student hraje a stále to není ono, hra není vyrovnaná, plynulá. Nedrží rytmus nebo máme horší signál? Tak to s jistotou zjistím, až když se uvidíme naživo…

Historka č.4: Čtyřručka v nedohlednu

Hra na čtyři ruce patří k nejoblíbenějším částem hodiny. Počítačové spojení má ale nepříjemné vteřinky zpoždění, takže o synchronní hře si můžeme jen nechat zdát. Nahrávám sice „hráče druhého“ a posílám audionahrávky dětem, aby měly doprovod, ale hrajte s počítačem…

Historka č.5: Zmrzlé okénko aneb počtvrté to snad vyjde

Nadšená studentka, práce jí jde od ruky, jen aby ty výsledky ke mně doputovaly: pokaždé, když začne hrát, obraz i zvuk zmrzne. Po chvíli obnovíme spojení a musíme začít od začátku…než to opět zmrzne…a ještě potřetí… Ještě, že tam je to nadšení.

Historka č.6: Ztraceni v éteru

Na speciální poličce mám notebook, na Skypu videohovor se svým žákem, vidím a slyším jej perfektně. Jsem zrovna uprostřed výkladu o posuvkách, když uslyším váhavý hlas: „Paní učitelko? Slyšíme se?“. Odpovídám: „Vidím tě i slyším. Už je to lepší?“ Následuje stále stejně zdráhavé: „Paní učitelko? Jste tam?“. Po marných chvílích to vzdáme a na chatu si napíšeme, že to snad vyjde příště, kdy nám duch dobrého připojení bude více nakloněn.

Historka č.7: Když teprve začínáme

Tak s tímhle začínajícím studentem je špatně snad úplně vše. Ach, jak je ta komunikace komplexní! Osobně je to tak efektivní, tady trvá vysvětlit něco věčnost, aby to bylo správně pochopeno. Ale jistá si nejsem nikdy. A ke všemu je to cizinec, takže máme zmatek v jazyce, v pojmech. Ještě se neznáme a nevíme, co od druhého očekávat. Frustrující okamžiky na obou stranách. Ale teď již seriózněji:

Model vzdálené výuky

Nejprve bych ráda stručně popsala svou komunikaci se studenty, aby bylo zřejmé, z jaké situace vycházím a co vlastně hodnotím.

Učím soukromě hru na klavír děti i dospělé, začátečníky i mírně pokročilé. Setkávám se s dětmi velmi nadanými, kterým z nejrůznějších důvodů nevyhovuje systém ZUŠ i s žáky průměrnými, kteří se sice neučí tak rychle a snadno, ale muzicírují s nadšením a láskou. Přicházejí ke mně studenti VŠ nebo maminky a tatínci středního věku, kteří si přijdou plnit svůj dávný sen.

Jednou týdně spolu máme hodinovou individuální lekci, kde vlastní hru na nástroj organicky propojujeme s hudební naukou. Nyní se lekce uskutečňuje online, kdy žák i učitel sedí u svého nástroje, oba máme kameru nastavenu z boku, aby snímala jak ruce na klaviatuře, tak obličej. Při probírání technických věcí, (např. podkládání palce, způsob úhozu) často ještě bereme počítač do ruky a zblízka si ukazujeme co a jak. Pokud to jde, využíváme raději notebook než mobil, protože má větší úhel záběru. Po ruce máme oba kromě not také sešit s poznámkami a tužku, pastelky. Studenti si totiž v tomto případě musí dělat sami poznámky jak do not (např. prstoklad, přednes), tak do sešitu (domácí příprava na další týden). Často využíváme možnost nahrát hodinu, což je užitečné pro obě strany: pro učitele je to neocenitelná zpětná vazba, pro žáka možnost poslechnout si s odstupem vlastní hru nebo naposlouchat nové skladby.

Dávám si dobrý pozor, abych se přesvědčila, že vše bylo správně pochopeno, všemu je rozuměno, je prostor pro dotazy a jsem za ně velmi ráda. Jsem si vědoma toho, že z online přenosu dostávám jen neúplnou, částečnou informaci, která může zkreslit hodnocení celé situace.

Kromě online hodin ještě posílám další studijní materiály, které vyplynou přímo z hodiny: naskenované noty a audionahrávky nové skladby, kterou jsme vybrali na hodině, případně ještě speciální audio výklad k určité skladbě, studijní velmi pomalou nahrávku obtížného místa, doprovody ke čtyřručním skladbám nebo naskenované pracovní listy k hudební nauce i s úkoly.

 

Kladné stránky vzdálené výuky

„Alespoň něco zůstalo stejné“

I když společenský hudební život zmizel, nástroj máme doma a můžeme dál hrát. Alespoň hraní nám zůstalo a je často efektivním ventilem negativních emocí, které jsou spojeny s omezeními během pandemie. Lekce se sice přesunuly do online prostoru, ale práce u klavíru po celý týden zůstává stejná.

„Mohu na sobě pracovat i během pandemie“

Díky neuvěřitelnému technologickému pokroku můžeme využívat možností vzdálené výuky, o kterých by se nám před desítkami let ani nezdálo. Žádná technologie nenahradí osobní komunikaci tváří v tvář, nicméně teď se můžeme vzdělávat i v době velmi striktních omezení. A když student ví, že bude hodina, tak se víc snaží, víc dělá a má to systém, než kdyby si hrál „jen tak“ pro sebe.

„Zachování kontaktu“

I když vzdálenou výuku nemusíme považovat za plnohodnotnou, umožňuje učiteli neztratit kontakt s žákem. To je nesmírně důležité proto, aby si děti udržely nasazení a motivaci k práci nebo nenechaly svého koníčku úplně. Předává se energie, elán, láska k hudbě…i když pro učitele obtížněji, než obyčejně.

„Vidím úsměvy“

Online období předcházela doba roušková, takže teď jsem ráda, že vidím, jak se děti usmívají😊 Vidím také to, v jakém prostředí doma hrají, zda na to mají klid, jak kvalitní nástroj mají k dispozici, jak je naladěný či rozladěný, zda sedí na vhodné židli a ve správné výšce.

Využití některých postupů v běžné praxi

Už před pandemií jsem využívala nahrávání: jako upomínku pro žáky i jejich rodiče, jako zpětnou vazbu pro žáka: co vše jsem se za rok naučil, co mi jde, na co bych se měl naopak zaměřit. V době online výuky se k těmto postupům přidružily další, které budu i nadále využívat: nahrávky k naposlouchání pro studenty (jak by to mohlo vypadat/když skladbu neznají), nahrávky vyloženě didaktické (obtížný úsek ve velmi pomalém tempu, každou rukou zvlášť a dohromady), výklad ke konkrétní skladbě, který lze obecně použít pro více studentů.

Digitální archiv

Již dlouhou dobu jsem si plánovala, že si naskenuji nejoblíbenější klavírní literaturu pro děti, že si digitalizuji nespočet pracovních listů, které jsem si během času vytvořila nebo namalovala, ale nikdy jsem to neudělala. Až teď, když nebylo vyhnutí.

Zpětná vazba pro učitele

Během studií jsem se seznámila s metodou VTI – video tréninku interakcí, která se konstruktivně uplatňuje v mnoha pomáhajících profesích. Je založena na nahrávání a odborném rozboru běžných situací mezi klientem a sociálním pracovníkem, pacientem a lékařem/zdravotní sestrou nebo také mezi učitelem a žákem. Podrobně analyticky, na základě natočeného videa, se zkoumají jednotlivé interakce, jak komunikace probíhá, kdy funguje a proč. Cílem je posílit naše komunikační kompetence.

Nahrávání online lekcí je jednoduché a poskytuje skvělý materiál k tomu, aby pedagog dostal zpětnou vazbu s odstupem o tom, jak učí a jak se může dál zlepšovat.

Záporné stránky vzdálené výuky

„Když se začíná“

Vzdálená výuka se jeví jako zcela nevhodná zejména pro začínající studenty: musí se postavit ruka, naučit se elementární technice úhozu, což se na dálku dělá opravdu velmi těžko. Navíc ještě nejsou zažita pravidla vzájemné spolupráce mezi učitelem a žákem, nevytříbila se vzájemná očekávání, neustálil se mezi nimi tak důležitý vztah vzájemné důvěry, který je předpokladem každé dlouhodobé efektivní spolupráce.

Ztráta informace

V online komunikaci se ztrácí mnoho informací (zejména mimoverbálních), které nezachytíme a proto pokud jednáme virtuálně s lidmi, které ještě pořádně neznáme, může dojít k mnoha nedorozuměním, ke kterým by při jednání tváří v tvář ani nedošlo.

Zvýšené nároky na učitele

Čas: učitel stráví reálně online výukou mnohem více času: některé problémy se mnohem hůře na dálku vysvětlují, stále se počítají takty (aby bylo jasné, o kterém místě ve skladbě je řeč), vznikají nedorozumění způsobená přenosem nebo nekvalitním signálem, hodně času zabere příprava a zasílání dalších materiálů (pořizování audionahrávek, skenování not a pracovních materiálů) a jejich zpětná kontrola.

Technická připravenost: učitel se bez dobrého rychlého připojení neobejde (obzvlášť, když z domova pracuje a vzdělává se celá jeho rodina včetně dětí). Bez multifunkční kopírky se skenerem a kvalitním notebookem si svoji práci nedovedu v současnosti představit.

Zvýšené nároky na studenty

PC dovednosti: většina dětí je IT zdatnější, než já, ale přece jen: musí tisknout, skenovat, nahrávat…

Samostatnost: studenti si musí dělat sami zápisky z hodin, což je pro mladší školní věk ještě docela složitá záležitost. Vzdálená výuka také vyžaduje od nich mnohem větší aktivitu a systematičnost: stáhnout si soubory, pustit si je ve správnou chvíli, vytisknout noty, utřídit si je, abych je našel, až je budu potřebovat.

Koncentrace: I mnozí dospělí mají problémy na homeoffice, jak oddělit pracovní a volný čas, jak se soustředit, natož děti.

„Mluvící krabička“

Zjistila jsem, že online přenos ode mne vyžaduje úplně jinou koncentraci, než osobní výuka tváří v tvář. Musím vyvinout mnohem větší úsilí, abych oddělila zvuky své domácnosti od podstatných informací vycházející z počítače. Jakákoli malá drobnost mě vyruší, je mi nepříjemná. Kdyby byl u mě žák na hodině osobně, ani ty malé drobnosti nezaznamenám (můj předškolák si hraje s dřevěnými kostkami na podlaze, dveře nejsou pořádně zavřené, je průvan, někdo huláká na ulici).

Když ani ladič nemůže

To jsou ty uši trhající situace, kdy vy máte na své poměry hodně rozladěný klavír (ladiči během pandemie také omezili činnost) a váš student má rozladěno úplně jiným směrem, půltón žádná míra. To už je moc i na lidi s relativním sluchem.

Hrozby

Nepříznivé vnější okolnosti

Špatné internetové připojení, absence kvalitní techniky nebo nedostatek klidu v domácnosti patří k faktorům, které mohou zásadním způsobem negativně ovlivnit efektivitu vzdálené výuky.

Zrádný dlouhodobý horizont

Pokud vzdálená výuka trvá dlouhé měsíce, jako v současnosti, začínají se projevovat důsledky absence osobního setkávání a společenského hudebního života: snižuje se motivace k práci (proč bych se dřel, když to nemohu předvést na koncertě), ztrácí se radost a elán (děti přestávají bavit i činnosti, které za normálního provozu patří k jejich oblíbeným), zpohodlnělost (postupně všichni přivykáme monotónnímu týdennímu rytmu, který není přerušen žádnými výjimečnými událostmi jako jsou výlety s přáteli, návštěva výstavy, divadla nebo koncertu, velká rodinná oslava nebo sportovní závody). Ztrácíme tak velkou část vnějších podnětů, které jsou podhoubím pro naši další kreativitu.

Příležitosti

Pravidelnost

Online výuka představuje šanci pro děti, které jinak často na osobních lekcích chybí z důvodu nemoci nebo pro ty, kteří mají i jiné, časově náročné koníčky.

Musím konstatovat, že v době pandemie se „docházka“ velmi zlepšila. Další důvody jsou ale spíše smutné – zkrátka nic jiného se neděje: ubyly rodinné dovolené, pobyty škol v přírodě, školní akce, vystoupení…

Menšině studentů online vyhovuje

Malá část studentů postupuje při práci z domova rychleji, neboť jim lépe osobnostně vyhovuje. Jedná se například o introvertní nebo úzkostlivé povahy, které pociťují při online lekcích na sebe menší tlak.

Online výuka je lepší variantou i pro ty, jimž způsobují roušky a respirátory zdravotní problémy v podobě vyrážek a exémů.

Cesta je cíl

Nezbytnost nás poučila, co je pro nás opravdu důležité. Koncertovat a setkávat se nemůžeme (pomíjím možnost streamovaných koncertů, které mohou být alternativou pro profesionální hudebníky, ne pro amatéry, jako jsme my), ale samotné hraní nám nikdo vzít nemůže. Ten emocionální prožitek z vlastního tvoření nám zůstal.

SHRNUTÍ

Vzdálená individuální umělecká výuka je uskutečnitelná, ale představuje zvýšené nároky pro učitele i žáka. Zcela nevhodná se jeví pro začínající studenty. Krátkodobě je velmi užitečná pro udržení kontaktu žáka s učitelem, v dlouhodobém výhledu je potřeba prokládat online lekce alespoň občasnými osobními konzultacemi, abychom minimalizovali negativní dopady vzdálené výuky. Online výuka představuje zajímavou alternativu pro žáky se zvýšenou nemocností, některé postupy vzdálené výuky můžeme využít i v běžném provozu.

Dobu pandemie můžeme považovat za mezní situaci: pokud není zrovna náš život přímo ohrožen, jsme omezeni na svých individuálních právech a svobodách. Mnoho aktivit, které nám přinášely radost do života, je v podstatě zakázáno. V době krize je vždy lépe patrné, jaké jsou naše priority, hodnoty, na čem nám opravdu záleží. Možná si v budoucnu o to více budeme vážit normálního hudebního života.